Motýl Emanuel, havran Abraxas, papoušek i Kosí bratři vyletěli na sklo akvária a hlásili: „Míček plave po vodě a rybičky s ním hrajou fotbal!“
Začala veliká záchranná akce. Mezi hračkami našli Bob a Bobek hasičské auto s výsuvným žebříkem a za vydatné pomoci Maxipsa Fíka ho dotlačili pod akvárium. Mach vylezl po žebříku a sedl si na okraj.
„Je to hluboké!“ křičel dolů. „Chtělo by to opět ty šály Křemílka a Vochomůrky!“
Křemílek a Vochomůrka hned ochotně vylezli po žebříku a podali Machovi své šály. Mach je opatrně spustil dolů k vodě, když tu se zezdola ozvalo: „Počkej s tím, zbytečně ty šály namočíš!“ Mach se podíval dolů a po žebříku hasičského vozu stoupal nahoru vodník Česílko.
„No jo, my na Česílka zapoměli!“ řekl Mach a šály zase vytáhl. Vodník se zatvářil blaženě a skočil do vody. V tu chvíli se proměnil v rybu a připojil se k rybím fotbalistkám. Nějakou dobu hrály a pinkaly si a potom najednou Česílko udělal ping a pong a stál i s míčkem na skle akvária.
„To bylo žůžo.“ pochvaloval si Česílko a slézal po žebříku dolů. Motýl Emanuel, havran Abraxas, papoušek i Kosí bratři, kteří seděli na okraji a celou akci pozorovali, začali tleskat. Havran Abraxas tleskal tak silně, že ztratil rovnováhu a plácl sebou na hladinu.
„Pomóc!!!“ křičeli všichni a koukali na Abraxase, jak se pomalu potápí. Ještěže byl Česílko na půli cesty. Okamžitě se vrátil a skočil pro nebohého havrana. Když ho donesl bezvládného, nacucaného a rozmazaného, dalo to všem velkou práci, aby ho oživili.
Položili havrana mezi noviny, protože noviny dobře sají, a pak každou chvíli noviny vyměňovali, až byl Abraxas skoro suchý. Potom ho vložili pod těžkou knihu, aby se vyrovnal. Když byli se sušením a rovnáním hotovi, havran byl jako mátoha. Celý rozmazaný, až hrůza.
S tím si nikdo nevěděl rady, až na Šebestovou. Našla v jedné knížce obrázek Abraxase a vystřihla ho. Nutno podotknout, že se jí to moc nepovedlo, ale i tak obrázek namazala lepidlem a nalepila ho na obrázek původní. Ještě odstřihla ze strany devatenáct číslo a Abraxas byl hotov. Opět se tančilo a zpívalo.
Jistě se k vám doneslo
že jsme príma PEXESO
ať je noc či bílý den
vytáhnem tě z vody ven
Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti
- Jak kocour Mikeš léčil koťata
Špagetka ležel na pelíšku, když tu kolem prošla koťata Malvína, Micka a Mourek. Špagetka by si jich ani nevšiml, ale koťata se mu smála, že má tak krátké nožičky. To Špagetku rozčílilo a jako správný pes je začal honit. Po chvíli je opravdu dohonil a chytl obrázek s koťaty do zubů. Koťata mňoukala a Špagetka vrčel. Honička probrala Večerníčka, který tušil, že bude mít problém a taky hned zasáhl. Stoupl si před Špagetku a zakřičel: „Špagetko sedni!“
Špagetka, jako správně vychovaný pes, okamžitě poslechl a sedl si před Večerníčka. Ten natáhl ruku a přikázal Špagetkovi: „Pusť!“ Špagetka pustil koťata, ale bylo pozdě. Špagetkovo zuby na něm nechaly nesmazatelné stopy a jeden roh byl utržený. Obrázek byl poškozen.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad oživit postavičky z pexesa a nechat je řešit vlastní záchranu je neuvěřitelně milý, hravý a má obrovský potenciál. Zapojení klasických večerníčkových hrdinů do jedné společné domácnosti funguje skvěle a probouzí v dospělých čtenářích příjemnou nostalgii. Zápletka s doplňováním chybějících kartiček pomocí rodinných fotek nebo kopírky je originální a dává epizodickému příběhu jasný a nosný cíl.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá hřejivá, pohádková atmosféra plná dětské fantazie a kamarádství, která čtenáře velmi snadno vtáhne do děje. Emoce postaviček, ať už jde o Cipískův stesk nebo společnou radost z nalezení kamaráda, jsou vykresleny uvěřitelně a s velkým citem. Opakující se básničky navíc skvěle podtrhují hravou náladu celého vyprávění a fungují jako příjemný rituál.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, velmi dobře se čte a jeho rozdělení do menších dobrodružství je pro dětského čtenáře naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně a slovní zásoba krásně odpovídá zvolenému žánru. Text by si však zasloužil pečlivější korekturu, objevují se v něm pravopisné chyby (např. ‘inventůra’, ‘zapoměli’, ‘sebou’ místo ‘s sebou’) a občasné zmatky v interpunkci, což ale plynulosti vyprávění naštěstí příliš neubírá.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedený a kouzelný pohádkový příběh, který má obrovský dar potěšit děti i jejich rodiče. Autor prokázal velkou dávku fantazie a cit pro budování laskavého světa, kde si všichni nezištně pomáhají. Po mírném uhlazení gramatiky a drobných stylistických úpravách by text mohl bez problémů fungovat jako krásná knížka. Určitě pokračujte ve psaní, máte přirozený vypravěčský talent a vaše texty mají srdce!