Grimur, zamýšleje se, proč ta žena pere své prádlo právě tady a ne blíže k vesnicím, kde perou prádlo všechny ženy, se chtěl vydat tím směrem, ale Björn jej rukou zastavil a spolu s Erikem jej odtáhli trochu zpátky a Björn na něho doléhal: „Zbláznil ses, Grimurem. Copak nevíš, kdo to je?“ Grimur se ohlédl a snažil je najít na ní cokoliv, co by mu napovědělo, zda snad před ním prádlo nepere Hel, nebo Ráh, nebo zda snad nejde o samotného Lokiho převlečeného do ženského šatu. Ničeho však nespatřil.
Erik mu ale rychle vysvětlil, kdo že to tam pracuje: „To je Singrid, Grimure. Žádný Viking, který je při smyslech, by tam za ní nešel.“
Grimur, zmaten z toho strachu však položil otázku: „Ale proč ne? Je krásná.“ A Björn mu povídal: „To je i Hel, když je k tobě otočená bokem. Věř nám, Grimure. Vrátíme se později.“
A Erik k tomu dodal: „Říká se, že si pro ni samotná Hel přišla, ale Singrid ji dala takovou facku, až jí půlka těla odumřela .“ „Ale jak by Hel mohla polovina těla odumřít?“ pochyboval Grimur a Björn se jal to objasnit: „Protože než stihla udeřit i druhou tvář, tak Hel v hrůze utekla.“
„Ale to je přeci nesmysl.“ Oponoval Grimur a rozvíjel tu myšlenku: „Je to jen žena. A má dceru. Nemůže být hrozivá, když se to dítě veselí.“
Ale Erik se přesvědčit nedal: „Věř nám, Grimure. Bude lepší, když půjdeme pryč a vrátíme se za pár hodin. To už tady nebude.“ A Björn se k tomu naléhání přidal: „I lední medvědice milují své mladé, Grimure. Ale cizí smetou jedinou ranou“
Grimur ale čekat nechtěl. Hlavou mu létala představa, že jedině ta voda mu chybí pro jeho elixír a že čím dříve ji získá, tím dříve bude elixír držet ve svých zničených rukou a tak poprvé za celou tu výpravu, pochyboval o tom, co mu Erik a Björn říkají. Díval se na ně a díval se i na tu ženu a navzdory těm varováním, rozhodl se neposlechnout, neboť konečně v sobě našel odvahy, která přerůstala tu, jež tkvěla v obou dvojčatech: „Potřebujem tu vodu. Už nechci na nic čekat.“ A vydal se z jejich úkrytu, nedbaje na všech varování.
Erik a Björn zůstali vzadu. Vzdali snahu Grimura zastavit, ale opustit jej taktéž nechtěli. Sledovali tak z povzdáli, jak se Grimur blíží k té ženě svým pajdavým krokem. Grimur si prohlížel Singrid, jak se k ní blížil. Její rusé vlasy, štíhlou postavu a hebké ruce, které byly tak v rozporu s varováním, kterého se mu dostalo. I přesto cítil nervozitu zvláštnější, než když se bál, že gnómové jeho společníky unesli, nebo když jelen otočil proti němu své majestátné paroží a necítil ani takovou nervozitu, když Olaf z Konghelle poslal na něj své mocné stráže. I přesto se pomalu, dopadaje na pravou stranu blížil k potoku, doufaje, že Singrid nemá v duši temných míst.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad je velmi osvěžující a hravý. Líbí se mi kontrast mezi epickým očekáváním strašlivého souboje a komickou realitou, kdy hrdina dostane nařezáno mokrým hadrem od naštvané pradleny. Zápletka má vtip, ironii a skvěle si hraje s klišé hrdinských fantasy výprav.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra textu výborně balancuje mezi mýtickou epičností a syrovou, až úsměvnou každodenností. Emoce obou aktérů – Grimurova zoufalá touha po uzdravení a Singridina frustrace z mužských výprav – jsou velmi uvěřitelné a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Přirovnání k severské mytologii dodávají scéně skvělý pohádkově-drsný nádech.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a dialogy působí živě, ale textu hodně ubližují extrémně dlouhá a komplikovaná souvětí, která zpomalují tempo a zhoršují čtivost. Občas se objeví kostrbatější slovosled nebo chybička v interpunkci, ale to se dá snadno vyladit při korektuře. Zkus věty více sekat a zkracovat, děj tak získá mnohem větší dynamiku a údernost.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi sympatický a nápaditý text, ze kterého čiší autorova radost ze psaní a smysl pro humor. Příběh má srdce, zajímavé postavy a skvělou pointu, která čtenáře zaručeně pobaví. Pokud zapracuješ na plynulosti textu a rozdělení příliš dlouhých souvětí, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký potenciál!