A když se Grimur přiblížil příliš, uslyšel tu dívku, jak volá na svou matku a upozorňuje na Grimura, jako by byl zlořádným gnómem nebo strašlivým trollem a běžela za Singrid ve strachu z toho hrůzostrašného zjevu. Singrid se zvedla od potoka, dítě schovala za sebe, v ruce držela mokrého kusu oblečení a otočila svůj zrak na Grimurovu zjizvenou tvář a Grimur obdivoval modř jejích očí, v níž viděl něco, co už dávno zapomněl a nevěděl, co že to vlastně bylo, ač cítil toho tíhu hluboko ve své duši.
Grimur se díval do tvé tváře, horským větrem zbarvené do ruda a náhle cítil, jakoby oněměl. Nechtěl v dívce, ani Singrid budit strach, nevěděl ale jak jim to říci a neříkal tak nic. Myslel si, že možná tohle je to nebezpečí, před kterým jej Erik a Björn varovali. Podíval se jejich směrem a navzdory vědomí, že jej určitě sledují, ani jednoho z nich neviděl.
Singrid stála napjatě a nahlas ke Grimurovi zvolala: „Co tu chceš, mrzáku?“ a Grimur si oddychl, že ač pokryt jizvami a stojíce zkrouceně, poznala v něm člověka. Zíral na tu ženu a viděl i tu dívku, která vykukovala zpoza své matky a zatížen směsí strachu, studu a podivné viny, se zmohl pouze na své: „Potřebuji jen vodu, dobrá paní.“
„Tak si naber jinde!“ Odsekla mu Singrid, ale Grimur věděl, že potřebuje vodu právě od pramene. Takovou, která není znečištěná špínou světa.
Podíval se tak znovu na tu ženu a povídal „Potřebuji vodu od pramene. Tam, co jsi seděla. Jen si ji naberu a zase půjdu.“ „A proč se nemůžeš napít třeba tam, co stojíš?“ Ptala se Singrid s pevností mocných Northumbrijských tvrzí, jejichž zdí nelze zdolati.
I přesto se Grimur nehodlal vzdát svého cíle a snažil se vysvětlit té ženě, co že je vlastně jeho snahou: „Nepotřebuju se jen napít, dobrá ženo. Potřebuji tu vodu pro lektvar.“ Povídal Grimur a doufal, že se podaří obměkčit její hrdost. Singrid se však svého místa vzdát nechtěla: „Jaký lektvar? Kdo tě sem poslal?“
„Nikdo.“ Odpovídal Grimur, nadechl se zhluboka a znovu započal: „Ten lektvar mi pomůže se vyléčit. Sama vidíš, jaký jsem ubožák, a jak trpím. Potřebuji už jen tu vodu, abych dokončil výpravu za tím lektva…“
V tom mu ovšem Singrid skočila do řeči a její nos se zvrásnil hněvem, její tváře zrudly ještě více, ruce sevřely ten mokrý hadr silou, která z něj vodu vytlačila, a její hlas nabral síly tisíce hromů, které snad sebrala samotnému Thórovi: „Copak s těmi výpravami nikdy neskončíte?!“ Vykřikla Singrid plna zloby.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad je velmi osvěžující a hravý. Líbí se mi kontrast mezi epickým očekáváním strašlivého souboje a komickou realitou, kdy hrdina dostane nařezáno mokrým hadrem od naštvané pradleny. Zápletka má vtip, ironii a skvěle si hraje s klišé hrdinských fantasy výprav.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra textu výborně balancuje mezi mýtickou epičností a syrovou, až úsměvnou každodenností. Emoce obou aktérů – Grimurova zoufalá touha po uzdravení a Singridina frustrace z mužských výprav – jsou velmi uvěřitelné a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Přirovnání k severské mytologii dodávají scéně skvělý pohádkově-drsný nádech.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a dialogy působí živě, ale textu hodně ubližují extrémně dlouhá a komplikovaná souvětí, která zpomalují tempo a zhoršují čtivost. Občas se objeví kostrbatější slovosled nebo chybička v interpunkci, ale to se dá snadno vyladit při korektuře. Zkus věty více sekat a zkracovat, děj tak získá mnohem větší dynamiku a údernost.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi sympatický a nápaditý text, ze kterého čiší autorova radost ze psaní a smysl pro humor. Příběh má srdce, zajímavé postavy a skvělou pointu, která čtenáře zaručeně pobaví. Pokud zapracuješ na plynulosti textu a rozdělení příliš dlouhých souvětí, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký potenciál!