Grimur nevěděl, co že vlastně provedl. Než se však stihl nadechnout, tak ta žena s rozmáchnutým gestem zakřičela ke Grimurovi, až se skály otřásly a ptáci v hrůze odletěly: „Táhni i s tím nesmyslem! Táhni do krčmy za ostatními muži! Tam jim můžeš vykládat o výpravách a pak s nimi pod stolem chrápej! Táhni a už nás neotravuj!“
Grimur se však zahnat nenechal a stále na ní naléhal: „Potřebuji ten lektvar, dobrá ženo.“ A snažil se přiblížit: „Jen si vodu naberu.“ Ale Singrid zase spustila: „Copak ti to nestačilo?! Podívej se na sebe! Vsadím se, že mrzáka z tebe udělaly ty vaše výpravy! Táhni, ti říkám a zmiz mi z očí!“ Křičela Singrid a Grimur se cítil, jako by se zločinu dopustil, když vystavil svou ohavnou tvář těm nádherným očím.
I přesto ustoupit nehodlal a navzdory tomu, že strachem celý třásl, se ještě blíže přiblížil a snažil se Singrid uklidni:t „Ustup, prosím jen o krůček. Slibuji, že…“ A jak už blízko stál k té ženě s tím dítětem, tu pohybem rychlým, jak úder Jörmungandrův jej žena mokrým hadrem udeřila a Grimur k zemi dopadl a v jeho hlavě se zrodil strach, že Erik s Björnem měli pravdu, když mu vyprávěli, jak Hel od Singrid uprchla.
Grimur, jak se snažil vstát, jej Singrid dalšími ranami zasypala a Grimur cítil bezmoc, s jakou se Ódin vrhne do hřtánu Fenrirova a rány padaly a padaly, jako Lokiho sekera na štít Heimdallův.
I přes nesčetné údery, nebo snad právě pro ně, se Grimur snažil vzbudit všechny své síly a skutečně se mu podařilo znovu se postavit na své bolavé nohy a snažil se vykrýt další rány tím mokrým hadrem a zastavit Singridinu zuřivost. K vlastnímu úderu se však neodhodlal a k promluvám čas postrádal. Nedokázal její paži ani zachytit a jen se snažil ustoupit, tu dozadu, tu do stran v naději, že žena alespoň pro jednou na prázdno promáchne a poskytne mu naději, že její výpad zastaví.
A vskutku se mu podařilo uhnout se jedné z těch ran a síla, kterou Singrid do marného úderu vložila, jí na okamžik rovnováhu sebrala a Grimur věděl, že teď má svou šanci a rukou zachytil Singrid, aby neupadla a zároveň jej nemohla znovu udeřiti. Než však promluvil, aby ženu uklidnil, ta kopla do jeho kolene a on zase pustil její jemnou paži. Singrid pak strčila do jeho shrbeného ramene a Grimur uklouzl po kameni a zřítil se rovnou do toho potoka a cítil, jak mu studená voda vniká do šatu a líže jeho zničené tělo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad je velmi osvěžující a hravý. Líbí se mi kontrast mezi epickým očekáváním strašlivého souboje a komickou realitou, kdy hrdina dostane nařezáno mokrým hadrem od naštvané pradleny. Zápletka má vtip, ironii a skvěle si hraje s klišé hrdinských fantasy výprav.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra textu výborně balancuje mezi mýtickou epičností a syrovou, až úsměvnou každodenností. Emoce obou aktérů – Grimurova zoufalá touha po uzdravení a Singridina frustrace z mužských výprav – jsou velmi uvěřitelné a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Přirovnání k severské mytologii dodávají scéně skvělý pohádkově-drsný nádech.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a dialogy působí živě, ale textu hodně ubližují extrémně dlouhá a komplikovaná souvětí, která zpomalují tempo a zhoršují čtivost. Občas se objeví kostrbatější slovosled nebo chybička v interpunkci, ale to se dá snadno vyladit při korektuře. Zkus věty více sekat a zkracovat, děj tak získá mnohem větší dynamiku a údernost.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi sympatický a nápaditý text, ze kterého čiší autorova radost ze psaní a smysl pro humor. Příběh má srdce, zajímavé postavy a skvělou pointu, která čtenáře zaručeně pobaví. Pokud zapracuješ na plynulosti textu a rozdělení příliš dlouhých souvětí, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký potenciál!