Tak nezbývá nám, velectění pání, nezbývá nám, hodnověrné dámy než na několik chvil budoucích, uším Vaším klidu dopřáti a prostor jiným smyslům poskytnouti. Proto je třeba černé bratry nyní tichu ponechati a nechati Vás, drahé hosty, v klidu se hostině poddati. Tu fíkem jazyk oblažiti, tu slovem k hostům jiným promluviti. Tu hudby krásné poslechnouti a vůně svící nadechnouti.
Přec otec můj svým hlasem pevným, úkolů rozdati se jal, když domyslel si, že tuto hostinu nádhernou uspořádati se sluší. Proto poslové naši k vašim domům přispěchali, služebnice naše vytříbeně dům náš připravili a stoly zaplnili a kuchaři pokrmů rozličných připravili. A pečivo, vy pánové nároční a dámy soudností obdařené, pečivo své vůně z pecí našich vypouštělo. A teď jazykům vašim a hrdlům Vašim poslouží a já věřím, hosté překrásní, že dmout se budu moci nad tím, jak dům náš prostý vykreslíte.
A až čas nadejde, duše uklidníte, o černých bratrech pohovoříte a oči vaše nad krásou našeho domu, ba i ladnou krásou tanečnic našich uspokojíte, já postavím se před Vás a znovu o bratrech černých promluvím a odhalím, jak poušť horká se k těm chlapcům zachovala a jistě se všichni shodneme, prostor k odporu Vašemu však zajistiti nelze, že každý host, jenž nemá mysl hříchem zastřenou, zvědavostí přetéká, jak se osud k mládencům našim upínati bude.Tak přísáhám Vám, Inšálláh , že tak učiním.

