A Rasul, Ó vy hosté se sluchem vytříbeným a hostitelé s jazykem zkušeným, Rasul dřív, než jejich výprava za pokladem začala, oslavné básně skládati se jal. Vždyť velikým se již cítil a své bratry veliké viděl:
“Já Rasul, černých bratrů pěvec,
Nesu Vám teď veršů ranec.
Že pro poklad půjdeme
A bohatí budeme.
Nás vede Yusuf – černý král,
Co k pokladu se mocně dral.
A za ním Mali, chytrý muž,
Který poklad viděl už.
A Já Rasul k tomu zpíval,
A do pouště se hrdě díval.”
Ó, milostivé dámy a pobavení páni, jak prazvláštně znějí ty verše dětinské, když z úst řečníka velikého, jako já sám jsem, vychází? Vidím ale, ctihodní posluchači, že dobře na Vás fungují, neboť usmíváte se nad nimi a pochopení máte pro jejich kouzlo nedospělé a věřím Vám, že srdce byste neměli těm chlapcům představ o jejich velikosti zbourati a stejně jako já byste se uklonili, abychom hrdost jejich nezranili. Přec každý chlapec někdy snil a v představách veliký byl. Tedy zlobiti se na ně nelze a odháněti od těch snů, zlotřilé by od nás bylo. Přec každý chlapec jednou zjistí, že mysl jeho příliš stoupá a sám ji k nohám zase sváže.
I dovolte mi velectění páni a Vy také dámy s úsměvem uchvacujícím. A jistě dovolí i pohostinní hostitelé a spravedlivý znalci písma, abych kompenzoval Vaším sluchům zvuk nízkých veršů, který z mladické naivnosti vychází a které jsem do Vašich uší nahrnouti musel, abych zkoušeti se odhodlal, zda vytříbenost Vašich dvorů smysl pro prosté touhy mladické nevymazala Vám z duše. Dovolte, Vy všichni, napravit to básněmi, které větší krásou vládnou sálům, hostinám i ložím a hodny jsou bazarům i palácům, ba i domům prostých, nikoliv však svatých. Svátost svého jazyka si totiž nárokovati nelze. Tu z pokory k Pánovi našemu, který bdí nad naším světem a také z bázně mé, aby relikvií se jazyk můj ještě za mého života nestal:
“Slyšte, páni, slyšte, dámy,
Slyšte Vy, kdo moudří jsou,
Jak černí bratři kují plány
A pak pouští žhavou jdou.
Neboť stařec leprou stižen
O zlatých mincích povídal.
Seděl tiše, zrak měl sklížen,
Chlapce k poušti připoutal.
Mysleli si tedy ti tři,
Že z nich krále učiní.
Až jim poklad bude patřit,
všichni se jim ukloní.
Nápad – ★★★★☆
Zvolit formu ústního vyprávění ve stylu Tisíce a jedné noci je nesmírně ambiciózní a originální nápad, který textu dodává jedinečné kouzlo. Samotná zápletka o třech naivních chlapcích, kteří se vydávají za pouštním pokladem, je sice klasickým motivem, ale díky vypravěčskému rámci působí svěže a poutavě. Je to krásná pocta starým literárním formám, která posluchače okamžitě zaujme.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a představuje nejsilnější stránku celého díla. Díky neustálému oslovování fiktivního publika, barvitým popisům karavanseráje i vůním orientálních pokrmů se čtenář skutečně cítí jako host na Faisalově hostině. Podařilo se ti mistrně zachytit exotickou náladu a emoce, takže text dýchá životem a napětím z blížícího se nebezpečí.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl psaní a bohatá slovní zásoba přesně odpovídají zvolenému žánru, text krásně plyne a má svůj specifický, podmanivý rytmus. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby a nedostatky v interpunkci (například špatné koncovky jako ‘spravedlivý páni’ nebo ‘blbý jste’), ale nenech se tím vůbec odradit, protože čtivost a plynulost příběhu tím nijak zásadně netrpí. Možná by jen občas neuškodilo mírně zkrátit vypravěčovy odbočky, aby samotný děj neztrácel tempo.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně podmanivý text, který dýchá láskou k tradičnímu vyprávění a orientální literatuře. Tvá schopnost udržet konzistentní hlas vypravěče a budovat živý svět je na amatérského autora na velmi vysoké úrovni. Pokud do budoucna věnuješ trochu více péče závěrečným korekturám gramatiky, budou tvé příběhy naprosto bezchybné. Jen tak dál, máš obrovský talent a tvé psaní má duši!