Oka tedy nezamhouřili a když, tak jen krátce a ke stěnám domovů svých se otáčeli, jako by ta zeď z cihel nepálených, imámem svatým byla a spásu jejich slibovala, neboť věděli, že zítra je už žádný dům svou stěnou neochrání.
Když však čas nadešel a Měsíc bílý se nad obzorem skláněl, vědíc, že službu svou, při které svět osvětluje, brzy Slunci předá, ti bratři z lóže zvedli se a s matkou svou a otcem svým, ba i s bratry a sestrami pokoutně se rozloučili, aniž by spánek jejich narušili. Tak pobrali věcí nemnoho, které za potřebné považovali a vstříc světu širému vyrazili. A tak, jak dohodli se dříve, pod branou městskou se sejíti měli. Snad překvapením může býti, že Malik první tady stál. Však brzy k němu Rasul přibyl a společně se báli, že Yusuf snad chycen byl a k dobrodružství nepřijde.
A bojácnost jejicg zesílila ještě víc, když zahalený stín, co mizraq v rukou třímal, v blízkosti své spatřili. Však ten, když k bratrům promluvil, černý král se odhalil, neboť hlas ten známý byl. To Yusuf je tím vystrašil, když do látek se zahalil a otci mizraq odebral. A látky stejné pro své bratry nesl a poučiti se je jal, že chrániti před pískem a žárem slunečným je budou. Rasul, ten se strachoval, že otec Yusufův zuřivým se stane, až zjistí, že o mizraq přišel, leč Yusuf pěvce svého uklidňoval, že otec i další má a službu jeho to nepřekazí a uklidňoval bratry své, že mizraq tento brzy vrátí a mince otci přihodí a že ten hněv svůj jistě zapomene.
Tak látkou všichni zahalili se, zásob svých si vyzvedli, na záda svoje upevnili, Malika za ně pochválili a pak branou prošli směrem, kterým nikdy nešli a divili, jak ta brána ze strany této vypadá. Když pak k sobě navzájem vzhlíželi, jak tváře zahalené jsou a jak Yusuf mizraq třímá, tu sami sebe jako družinu velikou viděli a velikými se cítili a také s hrdostí své pouto nesli a pyšně černými bratry se nazývali a ta slova nahlas povídali a když nohy jejich po cestě prašné dopadaly, Rasul jim k pochodu básnil:
“My černí bratři s hrdostí,
pochodujme s radostí.
Pro poklad si pyšně jdeme,
Slavní potom budeme
Vpředu Yusuf, černý král
Se zbraní v čele našem stál
Nápad – ★★★★☆
Zvolit formu ústního vyprávění ve stylu Tisíce a jedné noci je nesmírně ambiciózní a originální nápad, který textu dodává jedinečné kouzlo. Samotná zápletka o třech naivních chlapcích, kteří se vydávají za pouštním pokladem, je sice klasickým motivem, ale díky vypravěčskému rámci působí svěže a poutavě. Je to krásná pocta starým literárním formám, která posluchače okamžitě zaujme.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a představuje nejsilnější stránku celého díla. Díky neustálému oslovování fiktivního publika, barvitým popisům karavanseráje i vůním orientálních pokrmů se čtenář skutečně cítí jako host na Faisalově hostině. Podařilo se ti mistrně zachytit exotickou náladu a emoce, takže text dýchá životem a napětím z blížícího se nebezpečí.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl psaní a bohatá slovní zásoba přesně odpovídají zvolenému žánru, text krásně plyne a má svůj specifický, podmanivý rytmus. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby a nedostatky v interpunkci (například špatné koncovky jako ‘spravedlivý páni’ nebo ‘blbý jste’), ale nenech se tím vůbec odradit, protože čtivost a plynulost příběhu tím nijak zásadně netrpí. Možná by jen občas neuškodilo mírně zkrátit vypravěčovy odbočky, aby samotný děj neztrácel tempo.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně podmanivý text, který dýchá láskou k tradičnímu vyprávění a orientální literatuře. Tvá schopnost udržet konzistentní hlas vypravěče a budovat živý svět je na amatérského autora na velmi vysoké úrovni. Pokud do budoucna věnuješ trochu více péče závěrečným korekturám gramatiky, budou tvé příběhy naprosto bezchybné. Jen tak dál, máš obrovský talent a tvé psaní má duši!