Avšak chybou by bylo říci, že jeho výprava k bazaru úspěšná zcela byla, neboť dirham, který jediný měli, převaloval v ruce své a doufal, že snad velblouda by se mu zamluviti za něj podařilo. Nebo snad stan k noci klidné zajistiti. Brzy ale dospěl k tomu, že jeho slova, ani úsměv pro takovou cenu nestačí a že by bratři jeho mnohem víc penízků nasbírati museli. A tak jídla více nakoupil, koule qurutu i akkawi k zásobám přidal a vaky k tomu zajistil, aby nést ty věci snáze mohli a k tomu pár filsů uschoval pro případ, že by karavanu obchodní na cestě potkali.
A prozraditi Vám musím také, Vy páni zemí znalý a dámy obchodem zkušené, že obchodníci někteří, podivovali se tomu chlapci, k čemu věci tyto potřebuje a proč si baklav nekoupí. Leč Malik jejich pochybnostem předbíhal, když o plánech matky své na hostinu vyprávěl. A když ptali se jej, proč si lepší jídlo k hostině nepořídí, oplácel jim s úsměvem, že matka jeho dědečka chce uctíti, který nomádem velikým býval.
A pak k bráně s tím vším vyrazil a pečlivě ty věci uschoval, dívaje se kolem sebe, zda nikdo toho místa tajného nevidí. Jak ten žebrák žebravý, co poklad v jeskyni schovával si připadal a tajně doufal, že Yusuf s Rasulem jej pochválí, až nad ránem jim těch zásob odhalí.
Ó Vy páni, kteří sami o velikosti sníte a Vy dámy, které nohama k zemi pány stavíte, představte si ty zmatky v hlavách mládenců, když v domovech svých na lóže polehali a nevěděli, zda ještě někdy sem ulehnou. Ptejte se, jak cítili se, když matkám svým a otcům svým dobré spaní zvěstovali. Ba i sestrám a bratrům svým snů šťastných přáli a sami věděli, že přáti zítra již jim nebudou. Vidím na tvářích Vašich, že ptáte se sami sebe i těch, kdo s vámi rod svůj sdílí “Jak já bych se cítil na místě bratrů černých?” Ty pocity a strachy podobné jsou těm, který otec cítí, když ví, že do války brzy odejíti musí. Tu přemýšleli, co s sebou si vzíti ještě musí. Tu přemýšleli, jak matka plakati bude, až uvidí, že syn písky za domov vyměnil. Jak strachovati se mohou jeho bratři a sestry a modliti se k Alláhovi dobrotivému budou, aby k domovu svému se černí bratři navrátili. Jak otec žíti bude v hanbě, že potomka svého neuhlídal. Však také k tomu cítili, že až jim poklad k nohám složí a bohatstvím je zahrnou, ti strasti svoje opustí a troufalost jejich odpustí.
Hlasité předčítání