A tak se ptám Vás, velectění znalci písma, zda bychom se s pochopením na ty jinověrce dívati neměli? Přec nelze míti za ďábla nebožáka, který se v temnotě narodil a v temnotě vyrůstal a žil. Sám vzpomínám si na dobu, kdy matka má přenádherná a moudrostí obdařená, prstem k nebi ukázala a hlasem něžným pravila: “Hleď Faisale, synu můj, ta barva nebe čistého, modrou barvou jest.” A já věděl, hosté drazí, já věděl od té doby, jak modrá barva vypadá a že nejen nebe, ale i moře rozlehlé tu barvu má a hanbou bych se pošpinil, kdybych si snad myslel, že matka moje lží sprostých na mě chrlí a Vy sami hříchem byste to nazvali, neboť matky své bych nectil.
Stejně k tomu musím chápat, že když matka dítěti svému kostel v zemích evropských ukáže a řekne, že to svatým domem jest, že dítě to tak vidí a svátost v tom domě hledá. A věřiti se mi nechce, že snad ona žena dítěti svému lže a do zatracení jej se záměrem zlotřilým žene. Nikoliv, páni písma znalý. I ta žena nebohá sama rodičům svým věřila, neboť v temnotě narozena byla a v temnotě se nachází. A pokud z temnoty má vyjíti, pak nikoliv ohněm a mečem, nýbrž slovem v knize obsažené, které světlo přinést dokáže…
Leč slova toho muže, ač moudře zazněla a moudrá byla, odpor mládí k dobrým radám nezlomila, a protože sám byl bystrostí obdařen, pochopil brzy, že černí bratři se již rozhodnutí dopustili a do pouště vyrazí, neboť touha po hrdinství pro mladého chlapce stejně neodolatelná jest, jako bludná pouštní oáza pro žíznivce ztraceného.
A tak rozhodl se ten muž v kutně bílém, že bojovati nelze proti přirozenosti samotné. Stejně jako Kýros kdysi pochopil, že Eufrat nelze zastavit, lze jej ale usměrnit, aby čin vykonán byl a přirozenost zachována zůstala. Snad proto o poušti pojednával nikoliv jako o zemi nepřekonatelné, nýbrž zdůraznil, že v poušti lze žíti i přežíti, pokud člověk příprav zvolí. A pověděl jim, jak vodou šetřiti a stínu si vážiti, jak chrániti se lze před spojenou silou větru a písku. Že kousek masa sušeného baklavě je nadřazen a datle zázrakem nebeským jsou. Ba i darem chlapce obdaroval, koule mazlavé, z masa, zrní a bobů etiopských jim daroval a radil jim do úst je vložiti, až únavu cítiti budou, leč odpočívati ještě nelze a prozradil těm bratrům, že v zemích aksumských je získal, kde lidem sílu myšlenky zveličuje a spánek poráží.
Nápad – ★★★★☆
Zvolit formu ústního vyprávění ve stylu Tisíce a jedné noci je nesmírně ambiciózní a originální nápad, který textu dodává jedinečné kouzlo. Samotná zápletka o třech naivních chlapcích, kteří se vydávají za pouštním pokladem, je sice klasickým motivem, ale díky vypravěčskému rámci působí svěže a poutavě. Je to krásná pocta starým literárním formám, která posluchače okamžitě zaujme.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a představuje nejsilnější stránku celého díla. Díky neustálému oslovování fiktivního publika, barvitým popisům karavanseráje i vůním orientálních pokrmů se čtenář skutečně cítí jako host na Faisalově hostině. Podařilo se ti mistrně zachytit exotickou náladu a emoce, takže text dýchá životem a napětím z blížícího se nebezpečí.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl psaní a bohatá slovní zásoba přesně odpovídají zvolenému žánru, text krásně plyne a má svůj specifický, podmanivý rytmus. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby a nedostatky v interpunkci (například špatné koncovky jako ‘spravedlivý páni’ nebo ‘blbý jste’), ale nenech se tím vůbec odradit, protože čtivost a plynulost příběhu tím nijak zásadně netrpí. Možná by jen občas neuškodilo mírně zkrátit vypravěčovy odbočky, aby samotný děj neztrácel tempo.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně podmanivý text, který dýchá láskou k tradičnímu vyprávění a orientální literatuře. Tvá schopnost udržet konzistentní hlas vypravěče a budovat živý svět je na amatérského autora na velmi vysoké úrovni. Pokud do budoucna věnuješ trochu více péče závěrečným korekturám gramatiky, budou tvé příběhy naprosto bezchybné. Jen tak dál, máš obrovský talent a tvé psaní má duši!