A tak se ptám Vás, velectění znalci písma, zda bychom se s pochopením na ty jinověrce dívati neměli? Přec nelze míti za ďábla nebožáka, který se v temnotě narodil a v temnotě vyrůstal a žil. Sám vzpomínám si na dobu, kdy matka má přenádherná a moudrostí obdařená, prstem k nebi ukázala a hlasem něžným pravila: “Hleď Faisale, synu můj, ta barva nebe čistého, modrou barvou jest.” A já věděl, hosté drazí, já věděl od té doby, jak modrá barva vypadá a že nejen nebe, ale i moře rozlehlé tu barvu má a hanbou bych se pošpinil, kdybych si snad myslel, že matka moje lží sprostých na mě chrlí a Vy sami hříchem byste to nazvali, neboť matky své bych nectil.
Stejně k tomu musím chápat, že když matka dítěti svému kostel v zemích evropských ukáže a řekne, že to svatým domem jest, že dítě to tak vidí a svátost v tom domě hledá. A věřiti se mi nechce, že snad ona žena dítěti svému lže a do zatracení jej se záměrem zlotřilým žene. Nikoliv, páni písma znalý. I ta žena nebohá sama rodičům svým věřila, neboť v temnotě narozena byla a v temnotě se nachází. A pokud z temnoty má vyjíti, pak nikoliv ohněm a mečem, nýbrž slovem v knize obsažené, které světlo přinést dokáže…
Leč slova toho muže, ač moudře zazněla a moudrá byla, odpor mládí k dobrým radám nezlomila, a protože sám byl bystrostí obdařen, pochopil brzy, že černí bratři se již rozhodnutí dopustili a do pouště vyrazí, neboť touha po hrdinství pro mladého chlapce stejně neodolatelná jest, jako bludná pouštní oáza pro žíznivce ztraceného.
A tak rozhodl se ten muž v kutně bílém, že bojovati nelze proti přirozenosti samotné. Stejně jako Kýros kdysi pochopil, že Eufrat nelze zastavit, lze jej ale usměrnit, aby čin vykonán byl a přirozenost zachována zůstala. Snad proto o poušti pojednával nikoliv jako o zemi nepřekonatelné, nýbrž zdůraznil, že v poušti lze žíti i přežíti, pokud člověk příprav zvolí. A pověděl jim, jak vodou šetřiti a stínu si vážiti, jak chrániti se lze před spojenou silou větru a písku. Že kousek masa sušeného baklavě je nadřazen a datle zázrakem nebeským jsou. Ba i darem chlapce obdaroval, koule mazlavé, z masa, zrní a bobů etiopských jim daroval a radil jim do úst je vložiti, až únavu cítiti budou, leč odpočívati ještě nelze a prozradil těm bratrům, že v zemích aksumských je získal, kde lidem sílu myšlenky zveličuje a spánek poráží.
Hlasité předčítání