A tak mladí černí bratři několik dní okolo karavanseráje chodili a nejprve s velbloudy čas trávili, neboť ti venku čekali, až páni své duše pobaví a svá těla odpočinouti nechají. A když viděli ty, kdož vycházeli, aby do pouští či na tržiště vyrazili, tiše černí bratři odcházeli, aby mluviti s nimi nemuseli. Až jednoho dne, kdy slunce nebe červeně zbarvilo, neb samo se ke spánku chystalo, leč očí svých ještě nezavřelo, si Rasul všiml poutníka, který připomněl mu toho, kdo jej kdysi k básním dovedl a vzpomněl si, jak kdysi s tím básníkem bezelstně jednal a ničeho na něm děsivého nebylo, jen krásu slov jeho ústa vypouštěla, a tak vyrazil tam za ním a odhodlaně doufal, že tam k němu přistoupí a svou musou veden, jeho uši okouzlí.
Když však přiblížil se k bráně bytelné a hudbu a smích slyšel uvnitř, který karavanserájům po večerech vládne, ruka jeho zastavila se a vstoupiti se neodhodlal. Tu však Yusuf své vůdcovství probudil a připomněl bratrům svým, že vůdcem jest ten, kdo dveře otvírá, a s Malikem a Rasulem v zádech vstoupil tam, kde cestovatelé svá břicha plnila. A překvapeni byli, že ač sem nepatřili, neboť mladý chlapec z tržiště nemá, co by v karavanserájích pohledávati měl, nikdo je tu nevyhazoval, ba nikdo k nim zrak svůj ani neotáčel.
Ó vzpomeňte si, ctnostní páni a Vy také půvabné dámy, jak cítili jstese poprvé, když jste vzduchem karavanserájů plíce své naplnili. Vzpomeňte si, jak jste náhle nový svět spatřili a jak udeřila na Vás rozličnost, kterou to místo nabízí, když vyplněno jest těmi, kdo zlato, sůl, hebké látky, mořské plody, koření i jídlo prosté z dálek velkých dováží, když do uší dolehnou jazyky rozličné a u stolů spatřiti lze muže s vlasy v barvách paprsků slunečných i ty, kdož tmavou Núbií zbarveni jsou.
Přesně to tehdy černé bratry do nosů praštilo. Dívali se kolem dokola, jak život karavanseráje vypadá a spatřili obchodníky, co se dobrodružnými povídačkami bavili a poutníky v šatech bílých, jak se v myšlenkách topili a spatřili i učence, kteří se o malichernostech hádali a děvčata nádherná v oděvech střídmých, jak pány své bavily. Na ohních v nádvoří oheň praskal a jehňata pro hosty se tam opékala. Světla lamp to místo oranžově barvila a hry stínů tančících na stěnách hrála. Tam mezi všemi mladík pochodoval a pro radost hostů do výšky poskakoval a triky úchvatné ve vzduchu dělával, jako by sám ničeho nevážil a další na Riq bubnoval a krásu Udu zdůrazňoval.
Hlasité předčítání