Inu, přítomní. Vy chloubo našeho pokolení, Ti mladíci se jednoho dne po ulicích procházeli a hlouposti vymýšleli, ba nevhodnými představami mysl svou špinili, když potkali tam na ulici nebohého zoufalce, co prosil o mince ty, kdož přišli bazar navštíviti a o cenách smlouvati. Jistě Vám, zkušení hosté, nemusím ten výjev svými slovy malovati.
Ó drazí hosté, jak tak zírám na pohledy Vaše, možná přeci jen bych měl tu scénu lépe vykresliti, neboť vidím v očích Vašich, které oknem do duše bývají, že si vybavujete bazary veliké, jako je ten v Tabrízu . Nenechte ovšem krásu, jež velká města nabízejí pokřiviti kouzlo menších tržišť, které sic menší a skromnější bývají, leč vůně se v nich lépe rozlévají a člověk hlouběji se s obchodníkem handrkovati může.
Inu, drahé dámy, musím na Vás apelovat, abyste muže své svým půvabem donutili ukázati Vám takový bazar v městě menším, neboť tak jako bez zrnek písku horám nelze porozuměti, tak bez malých stánků kráse obchodu poznati nelze a co je větším darem pro ženu, než hebké látky či špetky koření barevného pro kuchyni nakoupiti?
Navraťme se ale k tomu žebrákovi, neboť brzy zjistíte, že ačkoliv mnoha ctností ve svém životě nepěstoval, trpělivost měl impozantní, neboť se opírala bázeň, jenž podobná je té, kterou dítě prožívá, když nekonečnou horu cizrny v domově rozsype a jeho matka ještě na tu tragédii zrakem nedopadla. Nebudu Vám, mí ctihodní posluchači ničeho namlouvati. Černí bratři posmívati se chystali tomu nebožákovi a ve svých hlavách mysleli si, že žvatlání jeho zmatené bude.
A sic ten starý muž zdravím již byl opuštěn a prostředků se mu sotva dostávalo, aby žaludek svůj nasytil, alespoň tak, aby nehřměl nespokojen, že ústa méně přijímají, než hlasu vydávají, mysl měl stále pevnou a rozjasněnou a přemýšleti dokázal alespoň tak, jako mnohý prostý poddaný, který vyplňuje všechny země světa.
A tak, drazí hosté, když černí bratři z toho muže terč pro vtipy své udělali, on rychle pochopil, kam jejich úmysly míří a pochopení ve své mysli našel nad tou mladickou troufalostí a pomyslil si, že snad do duše jim promluví, aby chyby jeho neopakovali. A jistě víte, moudří páni a ani Vás, starostlivé dámy, není nutné poučovati, že raditi mladším, jak se chybám vyvarovati, jest práce nanejvýš záslužná, leč mnohdy zbytečná, neboť ani zdi slavného Jericha tak impozantní nejsou, jako odpor k dobrým radám, kteří mladí vystavěti dokážou a ani sloni v bitvách Hannibala takového úsilí nebyli schopni, jako mladí rošťáci, když se řítí do propasti, nevěříce našim varováním, že tam propast číhá. A přiznejme to bez mučení, vy, kdož mému příběhu posloucháte, že z obou stran ta slova známe, neboť dobré rady jsme svým ratolestem rozdávali a dobrým radám našich předků umně jsme se vyhýbali. A kdo říká, že tak nečinil, ten důkazem je živoucím, že stále tak činí
Hlasité předčítání