Tak ti tři mladíci, kteří se černými bratry nazývali, mezi stoly procházeli, snažíc se poutníka najíti, který Rasula tak inspiroval. Oči jejich však poutníka toho nespatřily. Snad se ztratil v odpočinku, snad mezi hosty zapadl, však viděti jej nebylo. Pouze muže staré, jak se jako malé děti hádají, viděli a tu zas příběhy fantastické o džinech slyšeli a tam pán v šatech perských o výjimečnosti velblouda svého s hrdostí povídal, jako by snad synem jeho býval.
A důkaz nepozornosti mládí Vám dávám, tím že prohlíželi si hosty místní, přehlédnout se jim největšího z nich zdařilo a Rasul do něj narazil a rýži mu z ruky vyrazil. Než uznati, co způsobiti stačil, ten muž se zvedl do výšin a musím Vám zdůrazniti, ctihodní páni, kteří bojovníky statné ve službách Vašich máte, že ten muž podoben byl tomu, koho Davút zkolil kamenem . Pohled měl strašlivý, ruce i hlavu válkou poznamenané a černý vous tvář mu rýsoval. Ten dívaje se na Rasula, jako by jej chtěl zašlápnout, ničeho mu neříkal, leč úmysl hrozný jasný byl. A když Rasula za límec popadl, rukou velikou jej přitáhl, tu náhle hosté v blízkosti svých řečí zanechali. Než však obr něčeho provedl, Rasula stáhl k sobě Yusuf a z rukou velikých jej zachránil a sám sebe mezi ně postavil.
Yusuf, svými bratry svou statností obdivován, teď jako chudý hošík vypadal, leč díval se tomu velikánovi do oči a tím si o boj říkával a ač nikdo rozumný by v jeho vítězství věřiti nemohl, velikost ducha Yusufova znovu bratrům připomněla, proč ho králem nazývají. A Malik s Rasulem jedinými nebyli, kdo tam hrdinství spatřili, neboť tu se výkřik ozval “Ghalibe!”, to zakřičel muž v bílém suknu zahalen, který nápoj horký popíjel a vrásky jeho očí moudrost prozrazovaly. “Nech chlapce žíti ať u stolu našeho jsou vítáni, když kuráží se provinili.” Obr ničeho nenamítal, s pánem tímto ale souhlasiti nechtěl a cítil, že trest by měl vykonati. Muž ale jeho mstivost krotil. “Chlapci jsou chlapci, rýži tvou jistě k zemi poslati nechtěli, to hloupost jim byla společníkem”. A vskutku, vznešení hosté, se ten obr ke stolu ubral a pán ten moudrý černé bratry k sobě vybízel.
Pohledem navzájem se chlapci ujistili a pak ke stolu usedli, ten obr zle se k nim upínal, než misku rýže nové dostal. A muž v bílém rukou pokynul a jiní mužové nádob před černé bratry postavili a karafy s nápoji rozličnými ba i misky s ořechy a dalšími pochutinami připravili. Ten pán se jménem proroka představil a u stolu svého je přivítal. Pak znáti chlapce chtěl a Malik mu hned prozradil, že černí bratři jsou a Yusuf jejich králem jest a hrdý byl, že sedí tam, kde sedí a že muže toho zaujali.
Hlasité předčítání