A Mali, ten se zamyslel,
Když plány naše vymyslel
K tomu já jim zpívám rád
Že budeme se brzo smát
Neboť musa hlídá nás
když pro poklad přišel čas ”
Ó, vy páni pokorní, kdo pýchu chlapeckou už dávno opustili a dámy vznešené, které chlapecké touhy nemáte, leč porozumění jim dáváte, jak nadšeně ten Rasul zněl, když vstříc nebezpečenstvím pochodoval? Věřím, že strachem o ty duše mladé sami se trápíte, jen když tu mladickou hloupost uším Vašim poslechnouti dávám. Sám vidím na tvářích Vašich, jak napětím jsou zvrásněné, neboť sami tušíte, jakým hrůzám se ti mládenci v pustých píscích dočkati mohou. A jak hloupě zní, že oni sami to nevidí, když jejich oči tu pustotu nekonečnou spatří a jejich podrážky se s pískem zdraví.
I můžu Vám prozraditi, vy ctihodní posluchači, kteří sluchem celým mě obdařili, že pokud Alláh dá, dočkáte se. Dočkáte se chvil, kdy stát tu před vámi budu a slovem Vám divy i hrůzy pouště rozžhavené předvedu. Když povím Vám všem, hostům netrpělivým, jakým výzvám černí bratři vystaveni budou.
Však sám cítím, a pánové moudří i dámy přenádherné jistě k pravdě mi pokynou, že připraviti je nutné se v hlubinách duší vašich, které hluboké jako studny sahelské jsou, aby hrůzou a údivem nad tím jejich osudem mysl Vaše polámána nebyla. Tak dovolím si ještě jednou oblažit ty sluchy Vaše a pohladit tu duši Vaší pár verši skromnými a poté ponechat Vám čas k přemýšlení nad osudem černých bratrů, ba i k rozpravám s hosty po Vašich bocích a snad i pohledem věnovaným k otci mému, který hostinu tuto slovem svým umožnil:
“Slyšte, páni, slyšte, dámy,
Vy, kdo moudře smýšlejí
Jak černí bratři skrze brány
Lůna matky opouštějí.
Díky bratrům černým naším
Obtěžkaných hloupostí.
Skládati lze do Vašich uší
Verše tyto s hrdostí.
Malik, Yusuf, Rasul smělý
Posbírali zásob svých
k cestě dlouhé se tak měli
Společníkem byl jim smích
Slov těch moudrých sice znali
Jak pravil mudrc u stolu
Když obra toho přehlédnuli
Teď pochodují pospolu.
Nesmějte se, dámy, páni,
Když se pouští vydají
pro představy v prázdné dlani,
Pro ně hořkost poznají”
Nápad – ★★★★☆
Zvolit formu ústního vyprávění ve stylu Tisíce a jedné noci je nesmírně ambiciózní a originální nápad, který textu dodává jedinečné kouzlo. Samotná zápletka o třech naivních chlapcích, kteří se vydávají za pouštním pokladem, je sice klasickým motivem, ale díky vypravěčskému rámci působí svěže a poutavě. Je to krásná pocta starým literárním formám, která posluchače okamžitě zaujme.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a představuje nejsilnější stránku celého díla. Díky neustálému oslovování fiktivního publika, barvitým popisům karavanseráje i vůním orientálních pokrmů se čtenář skutečně cítí jako host na Faisalově hostině. Podařilo se ti mistrně zachytit exotickou náladu a emoce, takže text dýchá životem a napětím z blížícího se nebezpečí.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl psaní a bohatá slovní zásoba přesně odpovídají zvolenému žánru, text krásně plyne a má svůj specifický, podmanivý rytmus. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby a nedostatky v interpunkci (například špatné koncovky jako ‘spravedlivý páni’ nebo ‘blbý jste’), ale nenech se tím vůbec odradit, protože čtivost a plynulost příběhu tím nijak zásadně netrpí. Možná by jen občas neuškodilo mírně zkrátit vypravěčovy odbočky, aby samotný děj neztrácel tempo.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně podmanivý text, který dýchá láskou k tradičnímu vyprávění a orientální literatuře. Tvá schopnost udržet konzistentní hlas vypravěče a budovat živý svět je na amatérského autora na velmi vysoké úrovni. Pokud do budoucna věnuješ trochu více péče závěrečným korekturám gramatiky, budou tvé příběhy naprosto bezchybné. Jen tak dál, máš obrovský talent a tvé psaní má duši!