Prolog
Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci na větvích zpívali a dotvářeli na idylickém dojmu. Uprostřed tohoto nádherného lesa provoněného jehličím bylo neveliké jezírko. Pomalu a opatrně přistoupila k jeho břehu, krátce se rozhlédla do stran a poté natáhla svůj krk k vodě. Už byla velmi vyprahlá, celou noc se schovávala před djavenem. Dávky pramenité vody pomalu klouzaly krkem níž. Naposledy nabrala vodu do tlamy, pozvedla hlavu a poté ve chvíli, kdy šíp prosvištěl skrz oční bulvu až do lebky, se složila k zemi. Smrt byla téměř okamžitá. Jediné co naposledy cítila, byl strach z neznámého zvuku.
,,Výborně, Konore. tentokrát jsi ji trefil z větší dálky než minule“, přistoupili k mrtvé srně a starší z nich zkoumavě prohlížel zaražený šíp v hlavě. ,,A dokonce to bylo přímo skrz oko“.
,,Děkuji, otče. Nebylo to moc těžké, stála dost příhodně“.
,,Uznávám. Teď ji ale vezmi, já položím na místo kde ležela baest.“ Když otec se synem odcházeli, les byl stále voňavý, ptáci radostně zpívali, jen na břehu jezírka bylo několik krvavých cákanců a ležící kámen s runou.
*
Svěží ráno se rychle prostřídalo s další denní dobou, až se nakonec začaly probouzet hvězdy a tak jako každou noc, radostně tančily po nebi, nebo zvědavě shlíželi na bytosti chodící po světě pod nimi. Otec i syn došli na jeden vyšší kopec, posadily se na na blízký balvan a hleděli do dáli. Zprvu neřekli nic, než otec konečně prolomil ticho.
,,Víš, kdysi dávno, ještě než se zde vyskytli lidé, byl mladý elf, možná v podobném věku jako ty, který každou noc co noc vylézal na vysoký strom, jen aby se mohl vidět s tou, která mu ukradla jeho srdce – se hvězdou. Ovšem nic netrvá věčně a i on pochopil, že by nikdy nemohli být spolu. Jednoho dne potkal dívku prodávající na trhu vázy. A zatímco hvězda tak jako každou noc čekala na okraji nebeské klenby, mládenec vesele dováděl na seníku s pohlednou copatou obchodnicí s keramikou. Srdce oné zoufale zamilované hvězdy pohaslo.“
,,Co se s ní potom stalo?!
,,Zmizela do temnoty vesmíru. Je to možná lepší, než kdyby přepadla přes okraj-„
,,A kdyby přepadla? Co by se stalo?!“
,,Po ročním putování by stejně pohasla. Ale pamatuj, Konore. Jsi válečník, jednoho dne ti bude vybrána žena, se kterou zplodíš syna. Láska je ti však zapovězena.“ Kéž by syn tehdy poslouchal a nepozoroval nahou dívku koupajíc se v jezeře pod nimi.
Hlasité předčítání
