tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto je jen jedno z možných pokračování knihy.
1.9.
Dnes nečekáme nijak velké tržby, tedy alespoň dopoledne. Jelikož je první školní den, maminky a tatínkové půjdou se svými ratolestmi do škol, kde budou s nadějí očekávat začátek nového školního roku.
Bohužel po skončení slavnostního uvítání se rodiče rozhodnou oslavit comeback jejich děcek ve velkém stylu. Nejdřív jdou na zmrzlinu a pak na zámek.
Dnes vyšel v Blesku další článek o potyčkách mezi Launy na Hvězdě. Jestli to takhle půjde dál, Max už se brzy vrátí domů.
Co se týče Milady, ta se už rozhlíží po okolních zkrachovalých zámcích, kde by ji bylo potřeba. Jelikož jsem se do čela vedení Kostky postavila já, ona jako manažerka již není třeba.
2.9.
Tak je to jisté, Deniska od nás odchází. Jelikož se její matka vrátila ze Srí Lanky bez Denisina otčíma (bývalého přítele matky, rozešli se během nepokojů na Srí Lance) ve špatném psychickém rozpoložení, Deniska z toho vyvodila, že ji matka nezbytně potřebuje a jede se o ni starat.
Na tento den již čekám pěkně dlouho. Bohužel nikdo jiný můj entusiasmus nesdílí. Denisin pobyt byl totiž kompenzován nemalou finanční částkou od zoufalého Bendy, který se nám tak snažil vynahradit psychická muka spojená s její přítomností.
Bez jeho pomoci by nám už dávno odstřihli elektriku, vodu, topení a otce by zavřeli za daňový podvod (jeho účetnictví formou popsaných a nečitelných papírků by se úředníkům z finančního úřadu asi moc nezamlouvalo).
Jelikož dnes je Denisina poslední noc na Kostce, otec s matkou se rozhodli udělat slavnostní rozlučku. (Ano, otec, ten debilní škudlil.)
Do příprav se vehementně zapojila Milada, která to pojala rovnou jako svou rozlučku, protože jí bylo jasné, že se u nás už moc dlouho neohřeje. Radost z oslavy neskrýval ani Josef, jelikož jsme na celý den Kostku zavřeli, abychom měli dostatek času tento nápad zrealizovat.
Paní Tichá se okamžitě nabídla, že zařízne tu největší husu, ale Milada trefně upozornila na fakt, že vychrtlá Deniska nesní než spařené otruby. Tak takhle jsem si tedy slavnostní tabuli nepředstavovala.
Milý Maxi,
doufám, že se již brzy vrátíte na Hvězdu. Blesk problém mezi Launy diagnostikoval jako ponorkovou nemoc, která nebude trvat déle než měsíc. Vzhledem k temperamentu jižanských Launů a udatnosti severských Launů tento spor nemůže skončit jinak než vysídlením nejslabší skupiny, nebo dokonce smrtí. Tak jako tak by se tím pro vás problém vyřešil a nemuseli byste už trčet v té odlehlé hájence uprostřed brdských lesů.
Taky ti musím říct, jak se vydařila rozlučka s Deniskou.
Od rána byla celá Kostka na nohou, kromě tetičky Nory, která neustále spí a pana Spocka, který si nacvičuje vlastní smrt v mé rakvi. Josef se z nás probudil jako první a celý rozzářený (což je u něj nevídaný jev) běžel k hlavní bráně s cedulí „Z technických důvodů zavřeno.“
Paní Tichá mezitím upekla otrubové koláčky a mísu vdolků. Denisce uvařila otrubový mix a pro nás ostatní upekla dvě husy. Milada se nabídla, že něco zazpívá, když se jí to před několika dny tak dařilo v roli Helenky Vondráčkové a Michaela Jacksona.
Matka Denisinu oslavu uvítala s nečekaným nadšením, neboť pro ní znamenala uvolnění od truchlení nad Dianinou smrtí.
Otec se po dlouhém přemlouvání uvolil k napsání děkovné řeči. Byl ale z Denisina odjezdu tak špatný, že do sebe naládovat tři prozacy najednou a zapil je ořechovkou.
Nemysli že, že by měl Denisku tak rád. O ni vlastně vůbec nešlo. Otec si totiž spočítal, že bez neustálého přísunu peněz od Bendy nám Kostka spadne brzy na hlavu.
Když vešla Deniska do kuchyně a uviděla prostřený stůl a výzdobu všude kolem, spustila své obvyklé „psycho“ a ptala se, co je tohle za šaškárnu. Poněkud zaražený otec se jí snažil vysvětlit, že se jedná o rozlučku na její počest.
Během hodování se na nádvoří objevil Benda se zbědovaným výrazem. Zajímalo by mě, jak dlouho to s ní vydrží. Deprimovaná matka totiž nemá kde bydlet, takže se nastěhovala do Bendova bytu, kde se o ni bude Deniska starat. Chudák Benda, už teď má sem tam šedý vlas, co teprve za měsíc, to přijede jako princezna Šedovláska.
Doufám, že se zase brzy uvidíme. Jako správce trezoru mám samozřejmě přístup k penězům, takže mám dost i na benzín. Papa
Milující Marie
3.9.
Dnes jsem se probudila s nevídanou chutí do života. Bude to asi tím, že je Deniska pryč. Po včerejší rozlučce si zabalila kufry a s těžkým srdcem odjela za svou nebohou matkou. Být hraběnkou na zámku byl její celoživotní sen, takže se není čemu divit, když se jí Kostka neopouštěla snadno. Já si ale bohužel myslím, že jí tu máme co nevidět zpět, protože maminka odjede po Denisině pilné péči někam na rekreaci a Bendovi prasknou nervy.
Před týdnem u nás byl na prohlídce jeden muž, který se očividně zajímal o hudbu a skladatelskou činnost. Klavírní výstup pana Spocka ho zjevně fascinoval, takže mu nabídl své služby. Z rozhovoru bylo patrné, že onen muž je majitel jakési hudební skupiny, která shání nové členy a inspiraci pro vydání alba.
Nadšení pana Spocka ovšem nekorespondovalo ani v nejmenším s jeho obdivovatelem. Byl totiž zaneprázdněn myšlenkami na předčasnou smrt. Zájem u něj vzbudila až nabídka vysokého honoráře, za nějž by si dle jeho slov mohl nechat nastřelit vlasy. Po chvíli přemýšlení tedy podepsal smlouvu, jíž se zavazuje k pravidelnému přispívání své nové tvorby a zkouškám s kapelou. Alespoň bude o jednoho mrzouta na Kostce méně.
Zato Josef se snaží za dva. Dnes přišel s tím, že po vrcholné turistické sezoně jsme vydělali peněz ažaž a tak můžeme Kostku zavřít. Jaksi mu ale nedochází, že bez peněz od muflonů nezaplatíme vodu ani elektriku, a jeho jako kastelána živit zbůhdarma nebudeme.
4.9.
Dnes jsem byla za Maxem. Borelioza se mu už vyléčila, takže mohl konečně vylézt z postele. Byli jsme se projít kousek od hájenky a povídali jsme si o aktuální situaci na Hvězdě. Launové se stále hádají a celkem jich ubývá. Z původních několika desítek Launů z celého světa jich po nedávné potyčce zbylo asi 8. samozřejmě nikomu nepřeji nic špatného, ale značný úbytek spoluvlastníků Hvězdy by vyřešil situaci a Max by se co nevidět mohl vrátit.
Taky jsem se mu svěřila s tím, jak moc se mi ulevilo, když Deniska konečně vypadla z Kostky. Starosti mi ale dělá čím dál více tetička Nora, která už nedojde ani do kuchyně na večeři. Při životě jí udržuje už jen super mastná husa od paní Tiché a láhev ořechovky.
15.9.
Max se vrátil na Hvězdu. Konečně. Poslední Launové se mezi sebou nepohodli a než být stále pohromadě a řešit každodenní šarvátky, raději se každý vrátí odkud přišel. Zítra jedu za Maxem na Hvězdu. Už si ani nepamatuji, jak vypadá. I když ono je to vlastně jedno, jelikož po pravidelných hádkách mezi Launy vypadá Hvězda jako po bombardování (to psali v Blesku, na vlastní oči jsem to neviděla).
Jelikož Hvězda vypadá tak jak vypadá, bude potřeba na její opravu vynaložit značné finanční prostředky. Otec ale tvrdí, že Launové jsou ještě větší ubožáci než my. Že by mezi sebe znovu přijali Miladu?
16.9.
Milada se vrací na Hvězdu. Launové ji skutečně požádali. Vzhledem k jejich chladnému vztahu k Miladě musí být v opravdu tíživé finanční situaci. Jsem ovšem přesvědčená, že díky Miladiným originálním plánům jak přilákat turisty, dosáhne Hvězda svého původního vzhledu, možná dostane i novou fasádu nebo střechu.
20.9.
Dnes jsem myslela, že umřu. Ne, nepřišly si pro mě Marie, ale Max. Ležela jsem v posteli, vlastně jsem ještě spala, když najednou mě něco začalo šimrat na tváři. Myslela jsem, že je to nějaký otravný hmyz, jelikož Josef zapomíná zavírat na večer okna. Mávla jsem rukou, abych ho odehnala, ale šimrání nepřestalo. Znechuceně jsem otevřela oči a koho nevidím. Na posteli sedí Max a hladí mě po tváři. „Co tady děláš,“ zeptala jsem se s neskrývaným překvapením. Leknutím se mi ještě klepal hlas. „Vím, že jsi za týden chtěla za mnou přijet, ale já tě chtěl vidět a už jsem to nemohl vydržet,“ řekl Max.
Jeho návštěva mě samozřejmě mile překvapila, vlastně i načasování nemohlo být lepší. Byli jsme totiž na Kostce jen sami dva. Poté, co se pan Spock stal součástí slavné hudební skupiny a sám nahrál nějaké skladby, konala se křest jeho desky. U této slavné události museli samozřejmě asistovat všichni. Původně jsem měla jet i já, ale zůstala jsem doma kvůli střevním potížím. Na oslavu onoho křestu totiž paní Tichá uvařila obzvlášť tučné menu. Slavnostní tabule obsahovala sádelnaté husy, jitrnice, jelita, mísu vdolků, svatební koláčky a na zapití jsme každý dostal rundu ořechovky. Patrně jsem toho snědla příliš, jelikož již večer jsem měla jisté potíže a noc jsem strávila na záchodě. Vím, že jsem se neměla tak přejídat, ale takovéhle lahůdky se nepodávají každý den.
Nicméně otec s matkou uvážili, že bude asi lepší, když zůstanu doma. Ještě před odjezdem do mě paní Tichá naládovala krabičku prošlého černého uhlí, takže se obávám, že z průjmu bude brzy zácpa.
Teď ale zpět k Maxovi. Chvíli na mě koukal, jak ležím v posteli a pak mi dal kytku. Chtěla jsem ji dát do vázy, ale žádnou jsem neměla po ruce. Tak jsem běžela do kuchyně se po nějaké podívat. Max šel samozřejmě se mnou. Jelikož jsem ale vylezla z postele, měla jsem na sobě ještě pyžamo. Dlouhé a obnošené, které jsem našla na půdě. Zjevně po nějakém pradědečkovi. Protože jsem se za svůj outfit poněkud styděla, chtěla jsem se do kuchyně dostat co možná nejrychleji, a tak jsem se rozeběhla po schodech dolů. Vtom jsem si ale přišlápla nohavici a rozplácla se dole pod schodištěm. Jen tak jsem ležela na podlaze, a když jsem si uvědomila, že mě Max sleduje, hanbou jsem zčervenala.
Max se na mě láskyplně podíval a hned se zajímal, jestli jsem v pořádku. Podal mi ruku a chtěl mi pomoct vstát. Při pádu jsem si ale zřejmě vyvrkla kotník, tak jsem na něj nemohla došlápnout. Max se ihned nabídl, že mě odnese zpátky do postele a dojde pro obvaz. Samozřejmě jsem protestovala, jelikož nejsem malá holka, abych nezvládla vyskákat těch pár schodů. Max mě ale neposlechl a vzal mě do náruče. Donesl mě až do postele, kde jsem se uvelebila a podložila si nohu na polštář.
V tu chvíli mi bylo samozřejmě velmi líto, že jsem zase zmařila šanci, jak strávit společné chvíle s Maxem. Tak nějak na mě dolehl smutek a já se rozplakala. Ovšem že na sebe nejsem pyšná, vypadala jsem jak hysterické mimino. Tak z dnešního dne, kdy jsme spolu mohli být jen sami dva zase nic nebude. Tohle debilní pyžamu vyhodím, aby se ten trapas už nikdy neopakoval.
21.9.
Celá delegace je zpátky na Kostce. Když říkám delegace, myslím tím všechny ty, kteří asistovali u včerejšího křtu desky pana Spocka. Byla to velká událost a alkohol tekl proudem. To jsem mimo jiné poznala ihned, když se všichni vrátili. Hlavně na matce to bylo dost znát. Celá se motala, hovořila nesmysly a hlavně vůbec nespala. Měla totiž zarudlé oči a vylezly jí vrásky, což se při jejím pečlivém používání nočního krému obvykle nestává.
O Maxově návštěvě jsem neřekla ani slovo. Proč bych taky měla, stejně by se jen hloupě vyptávali, a o to nestojím.
24.9.
Dnes jedu opět za Maxem, po jeho předchozí návštěvě Kostky jsem se pořádně styděla, a tak doufám, že dnes to dopadne lépe. Po strastiplné cestě, kdy jsem málem přejela lišku a srazila srnku, jsem konečně dorazila na Hvězdu. Vypadá celkem zchátrale. Naštěstí jedinými vlastníky jsou již jen Launové. Projdu hlavní bránou a přiřítí se ke mně dva psi. Pokud si to dobře pamatuji, bývalo jich kdysi asi tak šest, možná je při potyčce mezi vlastníky Hvězdy někdo zabil. Blesk ovšem uveřejnil také teorii, že je někdo snědl. Je mi to celkem jedno a rozhodně po tom nebudu pátrat.
Po bouřlivém přivítání se psy se na mě vrhl Max, který mě chytl za ruku a táhl za sebou do Hvězdy. K mému nemilému překvapení se ke mně přihnala Milada, aby mě objala, vyptala se, jak se všichni máme a poreferovala, jak se vede na Hvězdě. Asi po dvaceti minutách, kdy v kuse mlela o tom, jaké plány vymýšlí pro přilákání návštěvníků, mě Max dovedl do kuchyně a nabídl mi něco k jídlu. Normálně bych si nic nedala, protože ráno celkem dost snídám, ale dnes nebyla paní Tichá na Kostce, takže jsem od rána hladová. Svedla to na to, že je prý nachlazená, ale já moc dobře vím, čím to bylo. Večer měla rande s ořechovkou a trochu to přehnala. Takže když mi Max nabídl jídlo, samozřejmě jsem to s chutí přivítala. Dostala jsem tři koblihy a šálek kávy. Potom jsme se šli podívat, co je nového na Hvězdě. Zaregistrovala jsem akorát nové brnění, které někdo přivlekl z půdy a vyleštil ho. Jinak nic. Chvíli jsem se tak rozhlížela, když mi Max řekl, abych zavřela oči. Pro jistotu mi je ještě zavázal šátkem a vedl mě někam pryč. Šli jsme docela dlouho, asi tak patnáct minut. Teprve potom mi šátek sundal. Stáli jsme pod vysokým, košatým dubem a před námi se rozprostírala malebná krajina. Dokonce jsem zahlédla i špičku střechy Kostky.
Kochala jsem se krajinou a vůbec si nevšimla, že se na mě Max zasněně dívá. Nejdříve mě chytil za ruku a pak mě začal hladit po vlasech. Přitáhl si mě blíž a chytil mě kolem pasu. Jeho oči mě nepřestaly sledovat. A najednou k tomu došlo. Začal mě líbat. Bylo to nádherné, takové něžné a citlivé. Zprvu líbal jen tak lehce, ale pak se z něj stal divoký toreador, který jde tvrdě za svým cílem. Vášnivý polibek na chvíli ustal, ale jen proto, aby mi mohl říct, že mě miluje. Pak mě začal svlékat. Trochu jsem se lekla, protože jsem to nečekala. Samozřejmě ho velmi miluji a ráda bych se mu poddala, ale bála jsem se, že nás někdo uvidí. „Maxi, co to děláš, to přeci nejde. Někdo nás uvidí“, řekla jsem. Max se ne mě otočil:
„Neboj miláčku, nikdo to nezjistí. Vždyť tu nikdo není a já tě hrozně miluji. Toužím po tobě už od první chvíle, co jsem tě uviděl.“
Svlékl mi tričko a já svlékla jeho. Pak následovala podprsenka a rifle. Nakonec kalhotky. Slunce svítilo a tráva byla měkká jako peřinka. Max mě svalil na zem a lehl si na mě. Oba jsme byli nazí. Líbal mě po celém těla, až se naše těla spojila v jedno. Chvíli jsem cítila prudkou bolest, ale když jsem viděla, jak je šťastný, už jsem na to nemyslela. Po tom, co jsme se pomilovali si vedle mě lehl a dlouho jsme si povídali. Hodně dlouho, protože když jsme odcházeli, už se šeřilo. Nabídl mi tedy, abych zůstala přes noc, že můžu spát s ním v jeho posteli. Nabídku jsem s radostí přijala, ale ještě předtím jsem zavolala na Kostku, aby se o mně nebáli.
Postel to byla pohodlná. Měkká, široká a hlavně byl vedle mě Max. Dala jsem mu pusu a zachumlala se do peřiny s tím, že už půjdu spát. Max se ale nenechal odbýt a stáhl ze mě peřinu stejně jako noční košili, takže bylo repete. Noc to byla dlouhá a krásná. Hlavně doufám, že nás nikdo neslyšel.
Hlasité předčítání
