„Proč kurva zase já?“ vyhrkl seržant O’Conelly směrem k veliteli stráží, který seděl za psacím stolem.
„Protože někdo ty mladý chcípáky zaučit musí a ty jsi v tom nejlepší. Viděl jsi tu novou bandu cucáků, co nám sem poslali z vrchních kasáren? Viděls je? Samej mlíčňák, lazar nebo buzerant.“
Velitel stráží se pohodlněji opřel v židli.
„Co na severu před třema lety vypukla ta epidemie ze zkažený vody a půlka lidí si vysrala vnitřnosti z těla, jde to s nima z kopce. Půlka lidí nepřežila a ta druhá se z toho sotva vzpamatovala.“
O’Conelly otráveně vydechl.
„A protože jsem tvůj velitel stráží a mám zvrácený smysl pro humor, dávám ti je na starost.“
Velitel se zazubil.
„Takže… začni s tím vysokým. Ten vypadá, že má šanci se neposrat, když si jde šněrovat boty.“
„Rozkaz, pane.“
O’Conelly srazil paty k sobě, zasalutoval a otočil se ke dveřím.
„A víš, co máš ještě udělat, že?“
Ani se neotočil. Jen povytáhl obočí.
„Nezdechnout?“
„ANO.“
O’Conelly otevřel dveře na chodbu.
„Ráno čau.“
Spěšně přešel sotva pár metrů a otevřel další dveře oddělující administrativní část budovy od venkovních prostor. Za nimi čekali dva zelenáči, oba k němu otočení zády.
„Co myslíš, že nás tam ve městě čeká?“ zeptal se tiše mladší a menší z nich.
Jeho vyšší kolega pokrčil rameny.
„Asi nás budou učit, jak se tady líbaj zadky nadřízeným,“ zapitvořil se.
Vtom za sebou ucítili zafunění. Oba pomalu otočili svoje duté hlavy v přilbicích a vzhlédli k obrovskému O’Conellymu.
„Tak tos uhodl naprosto přesně, pusinko,“ sykl obr a probodl vyššího z nich pohledem.
Mladík zbledl.
„Jááá…“
„Drž hubu a nic se ti nestane,“ odsekl O’Conelly a obrátil pozornost k druhému. „Ty, trpajzlíku, padej do kanceláře. Hned!“
Ukázal prstem za svá rozložitá záda. Chlapec naprázdno polkl, možná úlevou, možná strachem, a zmizel za dveřmi.
„A my dva se teď půjdeme spolu projít, šmejde.“
Pleskl dlouhána svou tlapou v okované rukavici po zádech a vyrazil s ním přes nádvoří ven do chrámové čtvrti. Mladík musel na každý jeho mohutný krok udělat dva rychlejší, aby mu stačil.
„Můžu se zeptat, kdy—“
„Ne,“ odpověděl O’Conelly.
Ticho mu vydrželo sotva deset minut.
„Ale já fakt potřebuju…“
Seržant se zastavil a povzdechl si.
„Tak co je?“
„Kde si tu můžu odskočit? Já už fakt musím,“ zakňoural Adamus.
„Ne kde, ale kdy, mladej.“ Seržant se usmál. „Až ti skončí směna. Jinak ti toho tvýho vrabčáčka useknu a nakrmím s ním místní racky.“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.