Adamus se okamžitě rozhlédl také.
„Nikdo tu není.“
„Výborně.“
O’Conelly znovu zvedl klíč k zámku.
Adamus se však stále díval k ústí uličky. Něco mu nesedělo.
„Seržante?“
O’Conelly zasunul klíč do zámku.
„Co zase?“
„Nebylo před chvílí víc světla?“
Klíč se přestal otáčet.
„Cože?“
Adamus vzhlédl k nebi. V úzké štěrbině mezi střechami zářilo několik hvězd. Jenže problikávaly. Některé části hvězdné oblohy jako by chyběly úplně.
Nebyly tam mraky ani mlha.
Jen absolutní temnota.
O’Conelly zaklonil hlavu.
„To budou mraky.“
„Žádný tam nejsou.“
„Jak nejsou?“
„Zmizely.“
„A ty seš jako co? Rosnička?“
Adamus neodpověděl.
Jedna z hvězd zmizela.
Za okamžik se znovu objevila.
Pak druhá.
A další.
Nezhasínaly.
Mizely a zase se objevovaly.
Něco je zakrývalo.
O’Conelly pomalu vytáhl klíč ze zámku.
Nad Draxes Bay se opravdu pohybovala temnota.
Nejdřív připomínala jen černou skvrnu táhnoucí se nad střechami. Potom se objevila další. A další. Spojovaly se, rozlévaly po obloze a pohlcovaly hvězdy jednu po druhé, až se zdálo, že se nad městem přelévá noc ještě temnější než ta, která už dávno padla.
Adamus udělal několik kroků k ústí uličky.
„Co to kurva je?“
„Nevím.“
Ale O’Conelly tušil.
Ten pocit už znal.
Vzduch kolem nich jako by zhoustl. Chlupy na předloktích se mu postavily a na jazyku ucítil slabou kovovou pachuť.
Někdo ve městě používal magii.
A nebylo jí málo.
Adamus se po něm okamžitě ohlédl.
Za celou noc slyšel O’Conellyho mluvit o podzemních řekách, termálech, rozpadajících se hradbách, pašerácích, mrtvolách i mázích. Na všechno měl odpověď.
Většinou sprostou.
Ale měl ji.
Teď ne.
Vyšli společně z úzké uličky.
Nad střechami obchodní čtvrti se temnota dál rozpínala. Vlnila se, trhala a znovu spojovala v jedinou obrovskou masu.
Adamus si položil ruku na jílec meče.
O’Conellymu to tentokrát nevadilo.
Pak se masa na okamžik rozestoupila.
Mezi tisíci drobných černých těl problikla hvězda.
A zase zmizela.
„Ptáci,“ vydechl Adamus.
Z dálky se ozvalo zakrákání.
Jedno.
Druhé.
Pak stovky.
Tisíce.
Celé nebe nad Draxes Bay jako by náhle dostalo hlas.
O’Conelly přimhouřil oči.
„Krkavci.“
Hejno se přelévalo přes město jako černá povodeň na nebi.
Ani jeden z nich si nevšiml osamělé postavy, která se o několik desítek sáhů dál vyřítila z mlhy.
Běžela.
Dlouhý kabát za ní vlál a podrážky bot stříkaly vodu z kaluží.
Nezpomalila.
Nezastavila se.
Jen klouzala temným náměstím a zmizela stejně rychle, jako se objevila.
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.