„Je to tady vážně tak zlý?“
„Ne.“
Mladík překvapeně zvedl obočí.
„Je to mnohem horší.“
„Aha.“
„Zapamatuj si jednu věc, mladej.“ O’Conelly ukázal mohutnou rukou kolem sebe. „Tohle město je jako divá zvěř. Když víš, kde má zuby, kam šlapeš a kdy máš držet hubu, nechá tě většinou bejt. Jakmile si začneš myslet, že ho znáš, že ti patří nebo že se ti nemůže nic stát, sežere tě, vysere a pošle po řece jako krmení pro ryby.“
Adamus několik kroků mlčel.
„Vy asi tohle město moc rád nemáte, co?“
O’Conelly se zastavil a pomalu se k němu otočil.
„Já ho miluju.“
„Fakt to teda umíte dát najevo, seržante.“
„Protože ho znám.“ O’Conelly se znovu rozešel. „Narodil jsem se tady. Vyrostl jsem tady. Šukal jsem tady. Krvácel jsem tady. Pohřbil jsem tady víc lidí, než ty jsi jich za celej svůj život poznal. A jestli budou bohové aspoň trochu spravedliví, jednou tady taky chcípnu.“
Adamus se na něj zadíval.
„Ta vaše krev, kterou plivete… Je to vážný?“
„Nestarej se o moji krev a radši si kryj vlastní zadek.“ O’Conelly na něj ukázal prstem. „Vlastně pravidlo číslo tři: kryjeme si prdel a záda navzájem.“
„To znělo skoro jako návod na přátelství, seržo,“ zazubil se Adamus.
O’Conelly protočil velké tmavé oči, zahnul podél vnitřní hradby a Adamus ho následoval.
„Draxes Bay nikdo nepostavil, mladej. Draxes Bay prostě vyrostlo. Nejdřív tu byla řeka a pár baráků. Pak přístav. Potom další baráky, sklady, chrámy, lazarety, kanály, hradby, tržiště, bordely a všechno ostatní, bez čeho se civilizovaný člověk očividně neobejde. Každá generace něco přistavěla, něco zbourala, něco zazdila, na něco zapomněla… a na spoustu věcí se prostě vysrala.“
Ukázal do dálky na napůl rozbořenou strážní věž na hradbách.
„Hele. Jedna z prvních… teda jeden z prvních pokusů o přestavbu. Nějakej matlák si před lety myslel, že udělat z věže sklad střelnýho prachu hned vedle kováren bude dobrej nápad. Tady fakt o inteligenta nezakopneš.“
Adamus se zadíval k troskám.
„Věž se propadla do podzemí i s kusem hradeb a takhle to tu čumí už léta letoucí jako pěst na oko. Co se dole pod ní děje, nevíme. Čas od času se tam sesune další kus zdiva a zmizí pod zemí.“
„Takže ani nevíte, co všechno pod městem je?“
„Víme dost.“
„To nezní moc přesvědčivě.“
„Protože tě nechci nabádat, abys tam lezl.“ O’Conelly ukázal na dlažbu pod jejich nohama. „Náš rajón je tady. Nad zemí. Tohle je naše království. Tady žijou živí. Kde přebývaj mrtví, není naše věc, zelenáči.“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.