„Některý otázky se nadřízeným nepokládaj.“
Mladík se zazubil.
„Rozumím.“
„Výborně.“
Ušli ještě několik desítek kroků, než O’Conelly náhle změnil směr. Bez jediného vysvětlení zabočil do úzké postranní uličky sevřené mezi hradbou a zadními stěnami obchodních domů.
Adamus se zastavil.
„Kam jdete?“
„Pryč od tebe.“
„Ale já mám jít s váma.“
„Tak proč tam stojíš jako čurák?“
Adamus ho rychle následoval.
Ulička byla sotva dost široká, aby jí prošli dva lidé vedle sebe. Světlo hlavní třídy za jejich zády rychle mizelo a s každým krokem se kolem nich uzavírala hlubší tma. Ze střech odkapávala voda. Pod nohama jim čvachtalo bláto smíšené s popelem a splašky.
O’Conelly došel téměř na konec uličky a zastavil se před nízkým kamenným obloukem zasazeným přímo do základů vnitřní hradby.
Adamus si ho nejprve ani nevšiml. Pak udělal krok blíž.
V oblouku byla zasazena těžká železná mříž. Za ní klesalo do země několik širokých kamenných schodů.
Dolů do hlubiny.
Do naprosté tmy.
Ze škvír mezi kameny stoupala pára a po stěnách stékaly tenké pramínky vody. Kovové pruty byly mokré, černé a místy pokryté načervenalou rzí. Uprostřed mříže visel řetěz zakončený masivním zámkem.
Adamus přistoupil blíž. Z hlubin pod nimi se ozývalo tiché šumění vody.
„Co je tam dole?“
O’Conelly se opřel jednou rukou o zeď.
„Tak,“ zamručel spokojeně. „A teď konečně začíná tvoje skutečný vzdělávání.“
O’Conelly sáhl pod kabát a vytáhl svazek těžkých kovových klíčů. Chvíli se v něm přehraboval, až našel jeden dlouhý, černý a zubatý skoro jako pilka.
„Vidíš to?“
Adamus přikývl.
Seržant mu klíčem zamával těsně před nosem.
„Tohle, žabáku, je rozdíl mezi tebou a mnou.“
„Klíč?“
„Důvěra.“
Adamus si klíč prohlédl.
„Důležitej klíč od stok.“
„Velmi důležitej klíč od stok.“
„A kdy ho budu mít taky, seržo?“
„Až nebudeš debil.“
O’Conelly se otočil k mříži.
„Kryj mi záda.“
Sklonil se k zámku. Už se chystal zasunout klíč dovnitř, když se zarazil.
Narovnal se a ohlédl do uličky.
Adamus chvíli čekal.
„Co je?“
„Pššt.“
O’Conelly poslouchal.
Nic.
Jen voda kapající ze střech. Vzdálené šumění města. A kdesi hluboko za mříží tiché zurčení vody.
Seržant přejel pohledem střechy okolních domů, okna, temné průchody i ústí uličky.
„Než někam vlezeš,“ řekl tiše, „vždycky se nejdřív podívej, jestli tě někdo nesleduje. Zvlášť když odemykáš něco, co má zůstat zamčený.“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.