„To všechno dělá městská stráž?“
„Ne. Většinu z toho dělaj celníci a přístavní. My jsme tam od toho, abychom jim kryli záda, když se něco posere.“
„A ono se to sere často?“
O’Conelly se na něj podíval.
„Jsme v Draxes Bay.“
„Jasně.“
„Minulej tejden se nám nějakej chytrák pokusil protáhnout skrz město celou loď kradenýho zboží.“
Adamus překvapeně zamrkal.
„Celou loď?“
„Úplně celou.“
„Jak se krade celá loď?“
„Opatrně.“
„Myslím to vážně.“
„Já taky.“ O’Conelly se podrbal pod vousy. „Připluli po Sagmarah od severu. Papíry vypadaly dobře. Loď taky. Posádka tvrdila, že vezou látky, olej, sušený ovoce a nějaký další píčoviny. Všechno bylo proclený, zapečetěný, razítka byly tam, kde maj bejt.“
„Tak jak jste na ně přišli?“
„Jeden celník poznal kapitána.“
„A?“
„Před dvěma rokama ho totiž měli pověsit za pašeráctví.“
Adamus se zarazil.
„Cože?“
„Taky nám to přišlo divný.“
„Takže to nebyl on.“
„Výborně, Adamusi. Ještě pár takovejch nocí a možná ti dovolím nosit vlastní lžíci.“
Mladík ho ignoroval.
„Co bylo v těch bednách?“
„Všechno možný. Kradený stříbro. Látky. Koření. Šperky. Zbraně. Pár beden drahýho vína. Obrazy. Náboženský cetky. Dokonce tam měli tři zvony.“
„Zvony?“
„Chrámový.“
„Jak někdo ukradne chrámový zvony?“
„To byla přesně otázka, kterou jsme jim chtěli položit.“
„A položili?“
„Ne.“
„Proč?“
„Skočili do řeky.“
Adamus se rozesmál.
„Všichni?“
„Skoro. Dva jsme vytáhli. Třetího jsme našli po týdnu u říčního mola číslo čtyři.“
„Mrtvýho?“
„Ne. Ožralýho.“
Adamus se zarazil.
„Jak to přežil?“
O’Conelly pokrčil rameny.
„Nevíme. Ale očividně musel projet tunelem pod městem po prdeli jak hovno potrubím a z toho zážitku mu trochu jeblo v palici. Mumlal něco o houbách a rybách, pak se z toho šel ožrat… Prostě Draxes Bay.“
To už se Adamus smál nahlas.
„A my jsme se pak dva zasraný dny přehrabovali v bednách a zapisovali každej kus, co na tý bárce byl,“ pokračoval seržant. „Takže až ti někdo bude vyprávět, jak je služba městský stráže dobrodružství plný soubojů, hrdinství a krásnejch ženských, pošli ho za mnou. Dám mu brk, inkoust a dvě stě beden pašovanýho bordelu.“
„A víno?“
„Co s ním?“
„Taky jste ho zapisovali?“
O’Conelly po něm krátce pohlédl.
„Většinu.“
„Většinu?“
„Adamusi?“
„Ano?“
„Nauč se ještě jednu důležitou věc.“
„Jakou?“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.