„Část. Ani my nestojíme o umrzlý zadnice.“
Adamus uznale hvízdl.
„To zní docela luxusně.“
„To si myslel i jeden zelenáč před pár lety.“
„Co udělal?“
„První zimní hlídka. Tma jak v prdeli, venku vánice, neviděl si na vlastní boty. Uviděl ve zdi otvor, ze kterýho šla pára, a usoudil, že našel okýnko do strážní kuchyně.“
Adamus už se začínal usmívat.
„A?“
„Strčil tam ksicht.“
Úsměv mu zmizel.
„Celej?“
„Celej.“
„Proč?“
„Protože byl debil.“
O’Conelly pokračoval dál, jako by právě vysvětlil všechno podstatné.
Adamus ho rychle došel.
„A co se mu stalo?“
„Co myslíš, že se člověku stane, když strčí hlavu do průduchu, kterým jde pára z termálu?“
Mladík si bezděčně sáhl na obličej.
„Spálil se.“
„Výborně. Zase základní souvislosti.“
„Hodně?“
„Když ho přinesli dolů, vypadal, jako kdyby ho někdo uvařil v hrnci.“
Adamus zkřivil tvář.
„Přežil?“
„Jo. Bohužel.“
„Bohužel?“
„Musel jsem pak tři měsíce poslouchat, jak ho to bolí.“
Adamus se rozesmál.
„Takže další pravidlo,“ pokračoval O’Conelly. „Když někde ze zdi leze pára, nestrkej do ní hlavu.“
„To by mě asi napadlo.“
„To tvrdil ten napařenej knedlíček taky.“
Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Jejich kroky se tlumeně odrážely od mokrých zdí a mizely v mlze.
„A co se mnou vlastně budete dělat dál?“ zeptal se Adamus.
„Teď?“
„Ne. Celkově.“
„Zaučovat tě.“
„Tohle je zaučování?“
O’Conelly se zastavil.
„Ne. Tohle je romantická procházka při měsíčku, blbečku. Samozřejmě že tě zaučuju.“
Ukázal před sebe.
„Prostě a jednoduše: čum, kam šlapeš, nestrkej hlavu, kam nemáš, a než něco otevřeš, dobře si to promysli. Zkrátka všechno, co není výslovně povolený, je zakázaný.“
„Myslel jsem, jestli budeme chodit jenom po městě. Nebo jestli půjdeme do nějaký akce. Na pašeráky do přístavu nebo rozeženeme nějakej slet čarodějnic v katakombách…“
Seržant si odfrkl.
„Ty sis vážně myslel, že tě jednu noc provedu kolem bordelu, ukážu ti pár kanálů a ráno z tebe bude fantom přístavu?“
„No…“
„Myslel.“
„Trochu.“
„Bohové.“ O’Conelly ukázal před sebe. „Nejdřív se naučíš číst město. Ulice. Průchody. Brány. Trhy. Doky. Sklady. Který hospody jsou v pohodě a ve kterých dostaneš kudlu do ledvin ještě předtím, než si objednáš pivo. Naučíš se, kudy můžeš v noci projít sám a kam bez dalších čtyř chlapů ani nestrkat nos.“
Adamus pozorně poslouchal.
„Pak půjdeš na hradby. Vnější i vnitřní. Naučíš se brány, věže, sklady zbraní, hlídkový trasy a poplachový stanoviště. Potom přístav. Kontroly lodí, nákladů, posádek, celní sklady, říční doprava.“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.