Adamus se rozhlédl.
„Co tady?“
Seržant ukázal k oknu.
„Moje prasárničky.“
O’Conelly se ušklíbl nevinně jako dítě načapané na cizím stromě s ukradeným ovocem.
„Tamhle kdysi bydlela jedna holka.“
Adamus vzhlédl.
„A?“
O’Conellyovi se ve tváři objevil zasněný úsměv.
„Krásná byla. Krásnější holku jsi široko daleko nenašel.“
Adamus znovu pohlédl k temnému oknu.
„Jak moc?“
„Velký hnědý oči. Černý vlasy skoro k prdeli.“ O’Conelly si položil obě ruce před hruď. „A ty kozy…“
Významně se odmlčel.
„Takový kozy už dneska nedělaj.“
Adamus se uchechtl.
„Kolik vám bylo?“
O’Conelly si ho změřil pohledem.
„O rok míň než tobě.“
Mladíkovi se rozzářily oči.
„A co se stalo?“
„Udělala ze mě chlapa.“
„Tady?“
„Tamhle.“ O’Conelly ukázal přímo k oknu ve druhém patře. „Její fotr dělal v docích a matka prodávala ryby na trhu. Každou druhou noc byli pryč.“
Spokojeně se usmál.
„A já byl každou druhou noc tady.“
„A vy jste tam lezl oknem?“
„Dveřma, ty vole. Nejsem veverka.“
Adamus se rozesmál.
O’Conelly ještě chvíli hleděl vzhůru.
„Říční bohové, ta uměla kouřit,“ povzdechl si téměř posvátně. „Na to do smrti nezapomenu.“
„A proč jste si ji nevzal?“
Seržantův zasněný výraz okamžitě zmizel.
„Protože jsem si jednou spletl den a ona mi zapomněla říct, že si s rodičema hodlá vyměnit ložnici.“
Adamus se zarazil.
O’Conelly se zamračil při pouhé vzpomínce.
„Vlezl jsem do postele k jejímu fotrovi. Vskutku mrzutej zážitek, ti povím. To jsme nečekali ani jeden.“
Adamus vyprskl smíchy.
„Asi nade mnou tehdy říční bohové drželi ochrannou ruku,“ dodal O’Conelly.
„Že vás nezabil?“
„Ne. Že to skončilo včas.“
„Jak to?“
„Vídám ji na trhu.“
„Pořád?“
„Jo.“ O’Conelly se otočil k Adamusovi. „Šest harantů.“
Roztáhl prsty obou rukou, jako by mladík potřeboval názornou ukázku.
„Šest.“
„To je docela dost.“
„A každej ten spratek vypadá jinak.“
Adamus se rozesmál.
„A ona?“
O’Conelly se naposledy ohlédl k oknu.
„Vyžraná machna.“
„Jaká machna?“
„Obrovská.“ Seržant rozpřáhl ruce. „Prdel má dneska takovou, že kdyby si sedla napříč přístavním dokem, Auramera nevypluje ani za přílivu.“
Adamus vyprskl smíchy.
„Ale tehdy byla hezká?“
O’Conelly se na něj pohoršeně podíval.
„Posloucháš mě vůbec?“
„Jo.“
„Tak se neptej na píčoviny.“
Vyrazili dál.
Ulice se po několika desítkách kroků začala rozšiřovat. Staré kamenné domy chrámové čtvrti pomalu ustupovaly vyšším stavbám s podloubími, širokými výlohami a dřevěnými štíty obchodníků zavěšenými nad vchody. Některé byly na noc zabedněné těžkými okenicemi, jiné chránily železné mříže.
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.