„Tady končí klášterní čtvrť,“ řekl O’Conelly a ukázal před sebe. „Od těch arkád dál už jsi v obchodní.“
Adamus si změny všiml až teď.
„Není tu žádná brána.“
„Protože žádnou nepotřebuješ. Čtvrti nejsou státy.“
„Tak jak poznáte, kde jedna končí?“
„Když začne všechno stát dvakrát tolik, jsi v obchodní čtvrti.“
Adamus přikývl. To dávalo smysl.
O’Conelly ukázal dál ulicí, kde se mezi střechami v mlze rýsovala masivní kamenná zeď.
„Vidíš to támhle?“
„To jsou hradby.“
„Vnitřní hradby,“ opravil ho seržant. „Starší než ty venkovní. Kdysi tam končilo celý město.“
Adamus přimhouřil oči. Zeď se táhla napříč zástavbou a místy do ní byly přímo vestavěné domy. Na jejím vrcholu se v pravidelných rozestupech rýsovalo cimbuří a temné siluety strážních věží.
„Proč jste je nechali stát, když jsou kolem města nový?“
„Protože zbourat dobrou hradbu, která uvnitř města pořád slouží jako druhá obranná linie, by nařídil jen idiot. Na radnici jich pár máme, ale naštěstí jim do obrany mají co kafrat naši lidi.“
O’Conelly ukázal k mohutné věži vyrůstající z místa, kde zeď protínala hlavní ulici.
„Tamhle je Severní průchod. Jedna z bran do vnitřního města. Přes den otevřená, v noci se zavírá podle rozkazu. Když někdo prorazí vnější hradby, zavřeš vnitřní a pořád máš co bránit.“
„A která hradba je nejsilnější?“
„Ta, na kterou zrovna nikdo neútočí.“
Adamus se zamračil.
„Myslím, která je líp chráněná.“
„Jsou chráněné obě. Mistrovský dílo zlepšovaný po staletí.“ O’Conelly se pousmál. „Až budeme uvnitř jedný z nich, ukážu ti, co máme pro troufalý dobyvatele nachystaný. A můžu ti už teď prozradit, že nic hezkýho to teda není.“
Odfrkl si a ukázal dál k severu.
„Ale jinak, když už se ptáš… Nejsilnější jsou zdi kolem starýho města a chrámový čtvrti. Tam se za poslední dvě století přidával kámen pokaždý, když měl někdo peníze a strach. Místama jsou tak tlustý, že bys v nich mohl bydlet. U řeky je to horší. Tam nemůžeš jenom stavět jednu zeď na druhou. Zem pracuje, voda pracuje a všechno se pomalu sere.“
Adamus se zahleděl k temné mase hradeb.
„A někdo už se někdy dostal dovnitř?“
O’Conelly pokračoval v chůzi.
„Do Draxes Bay?“
„Jo.“
Seržant se pousmál.
„Chlapče, do Draxes Bay se dostane každej.“
Na okamžik se odmlčel.
„Umění je dostat se živý zase ven.“
Adamus se ohlédl k temné mase vnitřních hradeb.
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.