Odmlčel se a přejel pohledem po dlažbě pod jejich nohama.
„Kudy přesně, to ti nepovím, protože to pořádně neví nikdo. Jsou tam přírodní koryta, starý kanály, nový kanály, zasypaný kanály a chodby, který vedou bůhvíkam. Občas se tam něco sesune, voda si najde jinou cestu a půl roku se pak ti radní pračuráci hádaj, čí je to vina.“
„A nemůže se to propadnout?“
„Jasně že může.“
Adamus zpomalil.
„Celý město?“
O’Conelly pokrčil rameny.
„Jednou určitě. Když si řeka něco usmyslí, vezme si, co chce, a nikdo s tím nic nezmůže. Příroda si dělá svoje a my ji musíme respektovat.“
Na chvíli se odmlčel.
„Jednou nám tohle město možná vybouchne přímo do ksichtu. A možná to tak bude lepší.“
Zhluboka si odkašlal a odplivl na zem pořádný kus sražené krve.
Adamus se na něj podíval. Tentokrát už nesledoval, zda seržant žertuje. Díval se na krvavou skvrnu mezi jejich botami.
„Jste v pohodě?“
„Nestarej se a sleduj ulici.“
O’Conelly si rukávem otřel ret a znovu si odplivl.
„A občas to pod městem burácí,“ pokračoval, jako by se nic nestalo. „Hlavně po dešti. Voda se dole opře do starejch koryt a celý město zaduní. Někdy ti zacinká nádobí. Někdy se zachvějou okna a zem pod nohama začne vibrovat.“
Koutkem oka pohlédl na Adamuse.
„Když má řeka svůj den a je fakt při síle, holky si prej sedaj na podlahu a kvičej u toho jak malý podsvinčata. Když to uslyšíš, nedělej ze sebe zachránce a nezačni svolávat půlku stráže z města.“
„Na hromadný orgie se fakt nezaměřujeme…“
Adamus na něj vytřeštil oči.
„To jako fakt?“
„Hele, to není návod, ty dobytku.“
Adamus už ho ale neposlouchal. V duchu si představil mladá děvčata, jak si v poklidu perou prádélko. Polonahá. Kyprá. Pak řeka rozechvěje základy města, dívky padají na podlahu a svíjejí se v erotické euforii jako nadržené ještěrky.
„Haló? Vnímáš mě?“
Adamus zamrkal.
O’Conelly rozhodil rukama.
„Vítej v Draxes Bay. A přestaň myslet na prasárničky.“
Udělali sotva několik dalších kroků, když seržant náhle zpomalil. Jeho pohled sklouzl k jednomu z domů po pravé straně ulice. Byl úzký, třípatrový a stejně oprýskaný jako většina jeho sousedů. Nad vchodem visela malá dřevěná stříška a ve druhém patře se za železným zábradlím krčilo okno s truhlíkem plným čehosi dávno uschlého.
O’Conelly se zastavil.
„Ale, ale… Tady.“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.