O’Conelly ukázal rukou k domům před nimi.
„Celý starý město stojí na termálech. Někde jsou hluboko, jinde máš horkou vodu pár sáhů pod povrchem. Proto tady v zimě půlka města nezamrzne, ani když ti venku přimrzne pták k nohavici.“
„Takže proto je tady tolik páry?“
„Výborně.“ O’Conelly po něm uznale pohlédl. „Začínáš chápat základní souvislosti. Do rána z tebe možná bude malej zárodek přístavního člověka.“
Adamus se pousmál.
Prošli kolem dalšího průduchu, tentokrát vyvedeného ze zdi jednoho z domů. Z měděné roury líně odkapávala voda do kamenného žlabu a nad ní se v chladném vzduchu vznášel oblak páry. Omítka kolem byla zelená od vlhkosti a mezi kameny vyrůstaly chomáče drobného mechu.
„V zimě to poznáš nejlíp,“ pokračoval O’Conelly. „Za hradbama máš sněhu po koule, řeka zamrzá od břehů a tady chodíš po mokrým kamení. Ne všude. Severní čtvrť umí promrznout pěkně. Ale tady kolem chrámů, lázní a starýho města se zem drží teplá.“
„To musí být příjemný.“
„Jo. Dokud ti pod barákem nepraskne průduch a neuvaří tě to ve vlastní ložnici.“
Adamus se přestal usmívat.
O’Conelly ne.
„To se stává?“
„Všechno se někdy stalo. Nebo stane.“
Mladík se znovu podíval pod nohy.
„Nedělej si starosti. Když začneš smrdět jako vařený prase, řeknu ti.“
Pokračovali dál chrámovou čtvrtí. Ulice se před nimi mírně svažovala a domy se k sobě přibližovaly tak těsně, že se jejich střechy v mlze téměř dotýkaly. Z některých oken ještě pronikalo mdlé světlo dohořívajících svíček. Většina však byla temná. Jen voda dál pravidelně odkapávala z okapů a kdesi vysoko nad nimi ve větru zavrzala dřevěná okenice.
„A ta řeka?“ zeptal se Adamus.
„Co s ní?“
„Říkal jste, že pod městem je voda.“
„Pod městem je spousta věcí.“
„Sagmarah taky?“
O’Conelly se na něj krátce podíval.
„Ty vážně nevíš vůbec nic.“
„Proto jste tady vy.“
Seržant se zastavil.
„Já nejsem chodící knihovna, mladej. Jsem tvůj nadřízenej.“ Krátce si ho změřil. „Ale máš štěstí. Rád mluvím. A jsou věci, který se ti ve službě budou hodit.“
Adamus se nevinně usmál.
O’Conelly se znovu rozešel.
„Sagmarah se před hradbami u Strážkyně dělí ve dví. Jedno rameno vede umělým kanálem skrz město. Napájí rezervoáry, kašny, lázně a menší kanály a přepravuje se po něm zboží k přístavu. Druhé rameno mizí v průrvě pod severní stranou hradeb a protéká pod starým městem.“
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.