Člověk mohl čtyři měsíce každé ráno hledět na Draxes Bay a přitom o něm nevědět vůbec nic.
„Takže co o něm víš?“
Adamus se na okamžik zatvářil potěšeně.
„Je to největší přístav na jižním pobřeží severního kontinentu.“
„To ví každej debil. Co dál?“
„Pod městem jsou staré kanály a chodby. A katakomby, prej.“
„To taky.“
„Říká se, že některé vedou až pod moře.“
Seržant po něm krátce pohlédl.
„Říká se spousta věcí.“
„A že v katakombách pod chrámovou čtvrtí straší.“
„Tam nestraší.“
„Vy jste tam byl?“
O’Conelly se na něj podíval.
„Možná ano, možná ne. Oficiálně ne. Neoficiálně možná jo. Dá se do nich dostat, když znáš místní lidi. A dole nestraší. Leda by ses bál hub a jiný chamrati.“
„Takže to neoficiálně víte?“
„Duchové nejsou.“
Adamus chvíli přemýšlel.
„A co tam teda je?“
„Nic. Voda, kamení, pára, houby, ryby, smrad. Proto tam nelezu.“
O několik domů dál unikal zpod těžké kovové mříže zasazené do dlažby oblak bílé páry. Adamus okamžitě zpomalil. Pára se líně převalovala těsně nad zemí a mísila se s mlhou. Kameny kolem mříže byly navzdory dešti téměř suché. Mezi spárami dlažby rostl světlý povlak čehosi slizkého a ze samotného otvoru se ozývalo tiché, pravidelné syčení.
Mladík se sklonil.
„Co je—“
„Nesahej na to, ty mihule přiblblá.“
Ruka se zastavila několik palců nad kovem.
„Proč?“
„Protože je to průduch z termálu pod městem. Spálíš si pracky.“
Adamus ruku okamžitě stáhl.
„Pod městem jsou termály?“
Seržant se na něj podíval. Pak na mříž. Potom zase na něj.
„Ne. Tohle je výfuk z dračí prdele, ty génie.“
Adamus nejistě zamrkal.
Seržant zavrtěl hlavou a pokračoval ulicí.
„Bohové, proč zase já…“ povzdechl si pod vousy.
Adamus ho rychle došel. Ještě jednou se ohlédl přes rameno k mříži, zpod které se do chladného nočního vzduchu dál líně valila bílá pára.
„Takže je pod městem opravdu horká voda?“
O’Conelly si znovu povzdechl.
„Ano, Adamusi. Opravdu tu máme horké prameny. Některé dokonce vedou do základů budov a jejich zdí. Celé čtvrti jsou jimi protkané a pánům, dámám a jejich uřvaným fakanům v zimě zahřívají prdele, aby jim neumrzly.“
„A odkud se tam v podzemí ty prameny berou?“
„Kdybych to věděl, nechodil bych v noci s tebou po ulici.“
Mladík přikývl, jako by právě dostal naprosto uspokojivou odpověď.
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.