„Tady jsou taky?“ zeptal se Adamus trochu vyděšeně.
„Ta verbeš je všude,“ přitakal O’Conelly. „Všude.“
Draxes Bay kolem nich hluboce spalo. Déšť, který ještě před chvílí bubnoval do střech, pomalu ustával. Voda stékala z okapů i po zdech domů a mezi dlažebními kostkami se leskly mělké kaluže.
„Dávej bacha na kaluže, jelito,“ upozornil ho O’Conelly, aniž by se ohlédl. „Nikdy nevíš, jestli je to díra v zemi, nebo louže. Jestli si zlomíš haxnu, nebudeš mi k ničemu. Nechám tě tu chcípnout. Nebudu tě tahat přes celý město zpátky do kasáren.“
Zelenáč Adamus se zachvěl. Vzduch kolem nich byl studený. Kameny mokré a kluzké. Město bylo na několik vzácných hodin téměř tiché a nepřátelské.
Adamus se rozhlížel. Nahoru k domům. Do průchodů. Pod nízké arkády. Do každé postranní uličky, kolem které prošli.
Seržant sledoval hlavně zem.
„Nikdy jsi ve městě nebyl? Třeba v bordelu?“
„Ne.“
„Ani jako děcko?“
„Ne.“
„Na trhu?“
„Ne.“
„V přístavu?“
„Ne.“
Seržant se zastavil podruhé.
„A odkud teda kurva jsi?“
Adamus mu řekl jméno malé osady ležící několik dní cesty ve vnitrozemí.
O’Conelly několik vteřin mlčel.
„To existuje? Co je to za prdel? Tu ani neznám.“
„Existuje. U soutoku Sagmarah a Iberie.“
„A proč jsi tam nezůstal? Místní holky ti nevoněly? Myslíš si, že tady chutnaj místní kundy líp?“
„Chtěl jsem ke stráži.“
„Mezi chlapy?“ O’Conelly se na něj tázavě podíval a zvedl obočí.
„Ne, na chlapy nejsem, seržante,“ dodal Adamus rychle.
O’Conelly se zastavil.
„To je dobře. Teď mě teda doopravdy zajímá, proč jsi tam nezůstal.“
Adamus na chvíli sklopil oči.
„Utekl jsem. Nemám zrovna kvalitní rodinné zázemí, chápete?“
Seržant se pousmál a vykročil dál.
„Takže kasárna před hradbama byly lepší volba. Chápu.“
„Přijel jsem před čtyřmi měsíci.“
„A čtyři měsíce tě nepustili dovnitř města?“
„Byl jsem ve výcviku.“ Adamus se odmlčel. „A vyfasoval jsem zákaz,“ dodal potichu.
„Aha.“ O’Conelly udělal několik dalších kroků. „A koho jsi z nadřízených nasral, že jsi nedostal propustku do města jako každej zelenáč po prvním měsíci?“
Adamus chvíli mlčel.
„Vrchního zbrojmistra.“
„Cos mu provedl?“
„Trochu jsem mu ohobloval dcerunku víc, než bylo zdrávo.“
To vysvětlovalo mnohé.
O’Conelly se od plic rozesmál.
Kasárna pro budoucí strážce města stála před městskou hradbou a z kopců nad nimi bylo Draxes Bay vidět téměř celé. Věže Santa Victoria, střechy staré čtvrti, přístavní jeřáby i stěžně lodí.
Nápad – ★★★★☆
Využití dynamiky ostříleného veterána a naivního nováčka je sice klasickým klišé, ale v tomto úryvku funguje naprosto skvěle jako nástroj pro přirozené odhalování fungování světa. Samotné město Draxes Bay s podzemními termálními prameny a temnou historií působí jako velmi nosné a originální prostředí pro fantasy román. Závěrečný cliffhanger s krkavci a magií navíc výborně navnadí na další děj.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou textu, protože z nočních, deštěm smáčených ulic Draxes Bay přímo sálá chlad, vlhko a všudypřítomné nebezpečí. Město působí jako živý, dýchající organismus, což skvěle kontrastuje s odlehčeným, cynickým humorem hlavní postavy. Podařilo se ti čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a vybudovat velmi hmatatelnou, až filmovou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi oběma strážnými působí velmi přirozeně a úderně. Stylistika je na solidní úrovni, ačkoliv bys mohl občas oživit uvozovací věty, aby se neopakovala jen základní slovesa. Pravopis a interpunkce jsou v pořádku, a i když je text plný vulgarismů, do úst drsného seržanta perfektně sedí a neruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o vynikající a velmi slibný úvod do fantasy románu, který stojí na skvělých dialozích a propracovaném světě. Ačkoliv jde jen o první kapitolu, text dokáže okamžitě zaujmout a vyvolat touhu číst dál, což je u knihy to nejdůležitější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent pro budování atmosféry i psaní uvěřitelných postav.