Obsah sbírky:
//Chceš vědět do čeho se právě pouštíš? Na téhle ukázce zjistíš, jestli ten černý humor a hranice GORE je to, co chceš, nebo ne…//
“Používání magie je daleko jednodušší, než by se zdálo. A ano, její používání a vyvolávání jednotlivých kouzel je jako příkazy v počítači. Zmáčkneš určitou kombinaci a magický server to provede, pokud je to možné. Klidně můžeš používat HALA a BALA. Důležité je si přesně pod těmi slovy něco podvědomě vybavit. Do toho, vyzkoušej si to. Ulož si novou pozici.”
“SAVE.”
“Uděláme to zajímavější. Kdyby ses teď vrátil o vteřinu zpět, tak neuvidíš rozdíl. Proto uděláme tohle,” Po těch slovech zvedl levou ruku v pěst a dalším pohybem vpřed ji prudce otevřel.
Pohlédl jsem na komiksáka. Nevím, co bylo cílem, možná ten hrnek, co v daný moment zvednul a…
Rozprsknul se.
Byl všude. Krev stékala, jak z komiksů, tak i ze vzdálenějších polic. Myslím, že kousek přede mnou ležela nějaká část vnitřností. Vedle toho kusu z komiksáka ležel jeden z těch komiksů. Bucher tam držel hrnek, usmíval se jako dement a vedle byla bublina s textem “Jo, mladej. Tohle je podělanej život.”
Absurdní výjev.
Ironie právě dostala vymalováno. Komiks, který Komiksák tak rád doporučoval jako dokonalou ukázku toho, že superhrdinové jsou zmrdi, se stal vším, co po sobě zbylo.
“Hups. Překlik.”
“Cože? Kurva, on stál jen za těhle pár slov?”
“Až tak moc se nestalo. Můžeš se vrátit.”
“SAVE,” zaznělo mi z hrdla a já si neuvědomil, co jsem řekl.
“AU,” zaznělo zpoza gauče.
“LOAD! LOAD!!!”
Skočil jsem o chvilku zpět. A… ostatky zase skončily na mém oblečení.
Zase všechno normální. A najednou výbuch.
Pisklavý smích za gaučem se nedal přeslechnout.
