Osudová
Václav Wicher 2024
Keď som prvý raz počul pieseň Hello od Lionela Richie, na podmanivú melódiu som spontánne napísal vlastný text. Text, ktorý bol spomienkou na moju študentskú neopätovanú lásku. Nevedel som anglicky, až neskôr som si prečítal preklad originálu. Na moje prekvapenie je tematicky zhodný s mojim textom. To sa môže stáť, len keď už samotná melódia a harmónia vyjadrujú to isté, čo slová.
Já chodil marně kolem oken tvých
a nezahléd jsem ani stín tvůj v nich,
ať bylo horko, či ať padal sníh.
Hello, nechci trpět, nejsem mnich.
Vím, že kdybych smělší byl,
objal tě a políbil,
možná by jsi procitla,
nebyla na mně tak zlá.
Za tvůj úsměv, pohled tvůj,
dal bych vše i život svůj.
Nechci být jen kamarád,
mám tě rád.
Moja študentská ľúbosť nebola z tých prelietavých. Bola trvalá, intenzívna, nič podobné som neskôr nezažil. Spomienka na ňu mi zostala v hlave až do súčasnosti. Mala jedinú chybu, nebola opätovaná.
O mojej prvej láske nepíšem, lebo by vlastne nebolo o čom. Trojročné trápenie a muky denne ju vidieť v škole a nestáť jej za pohľad, milé slovo, obyčajné priateľstvo.
Pred niekoľkými rokmi som sa spriatelil s Hynkom, kolegom z práce. Naše rozhovory sa časom dostali do intímnejšej oblasti. Vyrozprával mi príbeh svojej prvej lásky, tiež študentskej a neopätovanej, kópie môjho trápenia. Na rozdiel odo mňa, ktorý si spomienku na milovanú dievčinu nosí v srdci, ale nikdy ju už nevidel, on ju po rokoch vyhľadal a jeho láska mala pokračovanie, tentoraz už naplnené opätovaným citom. Závidel som mu a s jeho súhlasom som dal na papier všetko, čo mi vyrozprával. Písalo sa mi ľahko, lebo príbeh Hynka a Jarmily bol obrazom, ako po rokoch mohla pokračovať aj moja prvá láska. Večer po napísaní ďalšej kapitoly som zaspával s predstavami, v ktorých som pár z môjho románu nahrádzal mnou a Alenou. Závidel som mu, len záver tejto „Love Story“ by musel byť iný.
Sen
Posledný večer trojdňovej konferencie, na ktorej sme sa chválili výsledkami, fundovaní odborníci nás oboznamovali so súčasným trendom a výskumom v oblasti našej činnosti, ale hlavným účelom boli stretnutia so zákazníkmi a kooperujúcimi spoločnosťami na neformálnej úrovni. Únavný maratón prednášok. Okrem prednášajúceho sa jej zúčastňovali len odpadlíci od baru, lebo už nevládali ďalší koňak a mladší účastníci, vyslaní na túto konferenciu, lebo ich šéfom sa nechcelo. A vedeli, že budú musieť napísať správu zo služobnej cesty. Aby som celkom nedehonestoval našu konferenciu, v prvom rade sedeli starí harcovníci z branže. Podľa programu si vyberali prednášky, ku ktorým mali čo povedať.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.