Román

Nadpis není potřeba

Nadpis není potřeba

Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout svými slovními přesmyčkami a celkovou formou obsahu svého díla. Ano, musím vskutku přiznat, že i já tak čas od času činím, dnes však budu hovořit zcela na rovinu, bez jakýchkoliv okolků. Nebudu se tak úplně ohlížet na to, jak co vypadá nebo co Vy si o mně myslíte. Dělala jsem to celý život a kam mě to nakonec přivedlo? Do samotných horoucích pekel (velmi obrazně řečeno – snad). Přesto hluboko v duši neustále doufám, že jen víra pravá nás může spasit, ten náš vnitřní požár hasit.

Často v našem životě postrádáme smysl určitých věcí, na které marně hledáme byť nějakou jednoduchou, logickou, smysluplnou odpověď. Někdy je však opravdu nejlepší nechat věci plynout pozvolna, možná se vyřeší sami… Možná… Nebo taky ne… Nejistota, toť nedílná součást naší existence. Život je v podstatě jako matematická rovnice, která nemá řešení. Vždy, když Vám někdo položí otázku, která bude směřovat k poznání Vašeho vlastního JÁ, každá odpověď bude špatná, jelikož TO DOBRÉ v tom nikdo hledat nebude. JSTE PŘEDEM ODEPSANÍ, TO MI VĚŘTE! Ale bude – li Vám opravdu zle, vzpomeňte si na Ježíše Krista. V jeho případě také mnoho lidí zjistilo, kým skutečně byl až po jeho smrti. Ďábel nám vidí do hlavy, ale naše srdce patřilo, patří a vždy bude patřit pouze Bohu. A to nám musí stačit. Vždyť i SYN NAŠEHO PÁNA byl zčásti člověk, obdoba Boha v lidské podobě, který v záchvatu zuřivosti dokázal zbořit celý chrám. Dokonce dokázal ocenit i prozíravost, což je takové zvláštní synonymum pro vyčůranost. Dá se tomu říkat nejrůznějšími způsoby, z mého úhlu pohledu kupříkladu pud sebezáchovy. Dokážete si vůbec představit, jak by to na světě asi vypadalo, kdyby každý člověk vypustil z úst právě to, co ho zrovna napadne? Pravda, sama s tím mám problém, ale rovněž věřím tomu, že určitými morálními zábranami a zásadami stále disponuji.

Někdy si říkám, v dnešním světě je snad dokonce i nebezpečné dát najevo radost… Pokud se tak stane poprvé za život nebo po nějakém delším časovém úseku, budou Vás ti druzí vždy považovat za duševně chorou, nevyrovnanou osobu a neuděláte s tím již vůbec nic. Nezbývá jiného, než se modlit a doufat v lepší život – jednou. Naděje umírá poslední.

Pokud máte pocit, že někam / nikam nezapadáte, vymykáte se již předem stanoveným normám, nechte to tak, není Vám zřejmě souzeno zapadnout, přizpůsobit se. Sami však nebudete, pokud splynete s Pánem. Když jste s ním, nic nemůže být tak zlé, jelikož on na rozdíl od lidí, kteří vidí pouze naše činy, vidí i naše motivy.

,, Kdo uvěří v Ježíše Krista, stane se tělem Kristovým a v jeho (duchovních) žilách začne proudit krev Kristova. ´´

Přátelství je velmi ožehavá věc… Můžete si být jisti tím, že nohy Vám podrazí nejdříve ten, u koho byste to nejméně čekali nebo dokonce ten, kdo se kdysi dušoval, že by to nikdy neudělal. Smrt sama o sobě není špatná, i odejít z tohoto světa plného nástrah, nepochopení a zoufalých činů se dá s grácií. Nikdo z nás zde nikdy nebyl zcela zbytečně, každý může být určitým bohatým přínosem, pokud dokáže využít své stinné stránky a obrátit je v pozitivum. I ten svět je poté do určité míry lepší. Avšak pouze dočasně. Ale za ten malý, světloučký, zanedbatelný okamžik pomyslného štěstí to rozhodně stojí. Je lepší žít v nemilosti celého lidstva, než v nemilosti BOŽÍ.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Tereza Novotná

Dobrý den! :-) Jmenuji se Tereza Novotná, je mi 31 kalendářních let, avšak ,,trpím” lehkou oligofrenií (nejnižší stupeň mentální retardace, tedy můj psychický věk jest na rozmezí 9 - 12 let). Pokud Vás zajímá, jak smýšlí, tvoří a píší “retardi”, můžete si zde přečíst některé z mých děl! :-) Přeji příjemnou zábavu! :-)

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 253 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 253 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Tvůj kompulzivní zvyk laskat si vlasy testamentem je nekonečnosti a já taky nechci př...
Co může být horšího, je to jak noční můra, či zlý sen. To se prostě probudíš a je zase hez...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
Chuť tvého klitorisu zhořkla mi na rtech, už nechci se probouzet ze snů, chuť klitorisu, zhořk...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Neměl jsem na vybranou A proto vstoupil jsem do džungle Kam slunce nesvítí Kam teplo se vstoupit s...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Smích promění se v pláč Pláč promění se v smích Život jak na vahách a velká pravda ...
Někde jsem slyšela, že city jsou pro slabochy. Já si myslím, že to je úplně jinak. Jen silní...
Definice štěstí. Nikdo z nás si nemohl vybrat kam se narodí, jaké bude mýt vady a podmínky pro...
Své ruce pnu do větví   VĚTVÍM SE   plna touhy zanechat v té kůře srdce otisk pou...
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Než mé myšlenky vplují do prstů na klávesnici, než mozek otevře poklop na popelnici, chci při...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Žeň žen Indové v klášterech sedí a den co den V mantrách si hledají blaženost jménem zen, ...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
0