,, Vše, co potřebujeme k nám přijde ve správný okamžik.´´
Často míváme obavy z toho, že nedokážeme plnit všechna očekávání druhých, budeme pro ně jedno velké zklamání. A je to rovněž strach oprávněný. Všichni milujeme jakousi deziluzi, kterou jsme si vysnili. Otázkou ovšem zůstává, zda-li ji skutečně chceme poznat nebo se jedná pouze o značný popud zvědavosti a marnivosti, posléze zasahující do celého našeho lidského bytí. Již je pozdě, není zbytí.
Být sám sebou je někdy velmi těžké, obzvlášť, když Vám v tom brání celé Vaše okolí, s tím spojena stydlivost, strach, nízké sebevědomí a mnoho dalších aspektů. Lidský mozek je ,, sval´´ vskutku velmi složitý, dodnes ne zcela probádaný, pouze někteří lidé si to myslí a na tom také staví, tím více jde již o lidské zdraví.
Psychologové se vždy řídí podle jakýchsi tabulek, skript, které jim do hlavy jiní hustili a hustí celá léta, zapomínají na svůj vlastní úsudek a právo VETA. Na to, že každý člověk je jiný, něčím jedinečný, jen si chtějí zchladit vlastní žáhu, svou oběť rozmetat na cimpr campr a zvýšit tak vlastní společenskou váhu.
,, Chyby jsou důkazem toho, že se o něco snažíš. ´´
Zažili jste někdy opravdu silný pocit nepochopení ze strany druhých? Rada je velmi jednoduchá: Nechte se sežrat! Protože ať učiníte do slova a do písmene téměř cokoliv, opět bude vše víceméně zbytečné. Všichni se sveřepě opájejí symbolikou pravdy, tím že ji chtějí slyšet. No a když ji vyřknete, zjistíte, že ten dotyčný o ni v podstatě vůbec nestál. Nikdo ,,normální´´ na světě netouží po nepříjemných, frustrujících zážitcích, každý chceme svým způsobem ,,mazat med kolem pusy´´. Ano, mnozí z Vás asi nyní v duchu namítají, že vše lze řešit ,, zlatou střední cestou´´, ovšem v tomto případě by se jednalo pro změnu o obkliky, které jsou ve výsledku ,,neméně upřímné´´. Když se tak nad touto problematikou hluboce zamýšlím, dochází mi, že jsem právě vyplodila přímo giganticky vyhlížející oxymóron. Píši pravdivý koncept, který v podstatě celou tu na první pohled jasně vyzařující pravdu důmyslně popírá.
Ani důstojně odejít z tohoto světa není snadné, existují v podstatě tři možnosti, jak to celé může dopadnout: 1) Přežijete, zůstanete ´´mrzákem´´, v očích druhých oficiální společenskou spodinou až do jeho skutečného, nezvratného konce a nic s tím již nenaděláte, 2) Požádáte někoho, aby Vám s tím problémem pomohl, stáhnete ho, ač nechtěně s sebou, bude souzen pro vraždu, 3) Podaří se, ale Vy budete na věky věků skřípat zuby v peci pekelné po Satanově pravici, jelikož sebevražda je smrtelný hřích. Jedná se o propast, ze které není úniku. Je to velmi zákeřná, zničující bolest, která rozleptává nitro, opět zbyde jen ten hnus – duševní zdechlina. Na zázrak ale nečekejte, jediný, kdo Vám s tímto může pomoci jste Vy sami. Vím, na první pohled má slova nezní vůbec povzbudivě, avšak věřte, že je v nich více síly, než si umíte nebo dokážete představit. Bůh Vám pomůže, když si pomůžete sami. Bože, odpusťte mi prosím mé rouhání, AMEN.
Pokud je někdo z Vás věřícím křesťanem, jistě jste již někdy zakusili opravdový, nefalšovaný význam krize víry. U každého jednotlivce se tyto předmětné, osudem improvizované dopady mohou projevovat individuálně. To znamená, že na většinu otázek s tímto souvisejících nelze dát jednoznačnou, univerzální odpověď. Ale již pouhá myšlenka na to, že v tomto světě plném nástrah, zhýralosti a pokušení nejsme tak úplně sami je dle mého názoru navýsost povznášející.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.