Otázka smyslu života bez cenzury
Proč život tak krutý je? Abychom zabavili lid, který utrpení momentálně nežírá… Vyžívají se v cizím neštěstí, lákají je jen samé neřesti. I když v BOHA já sama věřím, někdy mám pochybnosti o jeho úmyslech, které nedají mi klid. Také to, jaký je vlastně smysl života. Každý někoho potravou, žijeme díky životu jiného živočicha, můžeme se stát i otravou. Všichni parazitujeme na životech jiných. Proč to Bůh vlastně nezařídil jinak? Proč chce, abychom se navzájem požírali? Co když po smrti zjistím, že jsem žila v idealistické pomýlenosti? Budu vnímat pouze tmu a červy hodující na mých ostatcích? Umíráme snad proto, abychom je stvořili a zároveň nasytili?
Vidím tu však ještě jednu možnost… Umíráme, protože se vyvíjíme, transformujeme. Bylo by zvláštní ustrnout v určitém věku. Nemohli bychom se vzdělávat, růst… Jenže, když si představím, že každý chce být po smrti s milovanou osobou a to jak dlouhé jsou rodokmeny rodin, přijde mi to takřka nemožné… Já ale neustále doufám, že po smrti bude vše jiné a nabydeme tak nadpřirozených schopností, které snad nikdo nebude zneužívat.
Nabušené gorily
Někteří lidé zneužívají své fyzické síly a budí tak v ostatních respekt. Člověk, který jim nesedne, si v jejich přítomnosti připadá jako úplný outsider. Avšak není tomu tak. Ve skutečnosti to jsou bezskrupulózní a vysypané makovice, jejichž jedinou zbraní je arogance, které si téměř nikdo neodváží konkurovat.
Žárlivost, nespravedlnost a nežírnost lidská vládnou světu
Je velmi zajímavé, jak mají někteří rodiče zkreslené představy o svých dětech… Myslí si, že vychovali kdovíjakého génia a vzor ctnosti. Přitom se vesměs jedná o vykutálené jedince, kteří ostatní ždímají jako vodou napuštěný ručník. Nasazují na ně. Před svými poručníky si hrají na svaté a ti jim to do slova a do písmene žerou i s navijákem… Vymýšlejí si historky typu: Já jdu pomáhat do ČERVENÉHO KŘÍŽE!!! Přes to, že je to nesmysl nejvyššího kalibru, jejich rodiče ani nenapadne o tom zapochybovat. Mezi tím, co údajně mají pomáhat v nějaké této organizaci, potulují se ,,tajně´´ venku s nejrůznějšími individui. Většina těchto dětí má více štěstí, než rozumu, ale dělají, jako by ten pomyslný zisk svého štěstí měli těžce vydřený a opájí se jím.
Připuštění si kruté reality k tělu
Ano, každý by si měl ze svého mládí odnést byť nepatrný závan hříchu, aby mohl nabýt schopnosti odpouštět druhým. Ale jen málo kdo si podstatu této pravdy plně uvědomuje. V BIBLI Ježíš pronesl větu: ,,Kdo jest bez viny, ten ať hodí kamenem´´… A všichni odešli. Kdyby tuto větu někdo zopakoval dnes, nejspíš by toho dotyčného ukamenovali.
Lidský odpad
Říká se: Svět je jako bonboniéra a nikdy nevíte, co ochutnáte… Musím ze svých zkušeností říci, že toto pořekadlo je zcela pravdivé. Nebezpečí a pokušení číhá na každém rohu. A nikdy nevíte, kdy na toho hada, který Vás svede k hříchu narazíte. Ten had může být skryt v podobě spolupracovníka, učitele nebo dokonce vašeho nejbližšího přítele. V nejhorším případě v nás samotných. Jsou různé druhy těchto lidí… Primitivní manipulanti, kteří jsou v podstatě tou nejmenší možnou hrozbou, jelikož na své okolí mají ten nejslabší možný vliv. Poté následují přisluhovači, kteří jsou komunikativně celkem zdatní a své okolí dokáží celkem bravurně přesvědčit o své pravdě. Nejhorší jsou však královny. U těchto lidí se ve většině případů vyskytuje superiorní až geniální inteligence. Mají absolutní předpoklady pro tvůrčí a komunikativní činnost. Své okolí dokáží svou taktikou, grácií a slovními přesmyčkami zcela okouzlit, proto jim většina lidí takzvaně zobe z ruky. Běda těm, kteří je prokouknou a odváží se jim postavit. Běda těm, kteří jsou stejně inteligentní nebo inteligentnější než oni a uzemní je. Začne boj na život a na smrt. Tito lidé si totiž dokážou svou inteligenci ještě více zvyšovat a to na úkor ostatních, na úkor svých obětí. A tak je dostanou do fáze všeobecně známého pocitu duševní bezkrevnosti. Neustále se cítí unaveni a vyčerpáni. Nemají chuť ani sílu s těmito ,,problémy´´ bojovat, jelikož si jsou plně vědomi toho, že je to téměř nemožné. Jsou jen dvě možnosti, jak zvrátit vliv svého osobního nebo hmotného upíra a to buď účinnou lítostí, která je u tohoto druhu existence nemyslitelná nebo jeho smrtí, což je ještě méně pravděpodobnější, protože díky přívalu této energie mohou ,,žít´´ i dlouhá století.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.