Jistě si všichni vzpomínáte na jeden můj takový zavádějící výrok, který jsem uvedla téměř na začátku mého pojednání: ,,Nevím, zda-li s lidmi dokážu přímo plakat, ale umím se s nimi od srdce zasmát a nemusím být zdrojem toho obveselení právě já.´´
O psychopatech je všeobecně známo, že nejsou schopni empatie. Jak jsem již také na počátku tohoto ,,spisu´´ vysvětlovala – empatie je ´´přirozená´´ schopnost se emocionálně vcítit do jiného člověka. No, já nevím, ale dle mého skromného, lidského názoru je k těmto pohnutkám zapotřebí notná dávka vcítění do toho dotyčného. Ano, máme to poněkud jinak, i tak jsou však naše city (když dojde na ,,lámání chleba´´) hluboké, upřímné.
DESATERO ´´NEJKRÁSNĚJŠÍCH VLASTNOSTÍ´´ PSYCHOPATŮ:
- PSYCHOPAT ZPRAVIDLA (TÉMĚŘ NIKOHO) NEODMÍTÁ
- JE TO VĚRNÝ KAMARÁD A PŘÍTEL
- TÉMĚŘ NIKDY NEČEKÁ NIC NA OPLÁTKU
- MILUJE VÁS JEN PROTO, ŽE JSTE
- JEN ŽŘÍDKAKDY VÁS (NAROZDÍL OD OSTATNÍCH LIDÍ) VYMĚNÍ ZA NĚKOHO JINÉHO
- V ZAMĚSTNÁNÍ BÝVÁ ANGAŽOVANÝM A DŮSLEDNÝM PRACOVNÍKEM
- TÉMĚŘ VŽDY SE ZA VÁS POSTAVÍ
- LŽE, ABY NEUBLÍŽIL (ZA POKLIDNÉHO STAVU)
- JE SCHOPEN VYZDVIHNOU VAŠE PŘEDNOSTI, ABY VÁS VYVEDL Z POCHMURNÝCH MYŠLENEK
- JE VDĚČNÝ ZA KAŽDÝ PROJEV LÁSKY A NÁKLONNOSTI
Jak se k takovým lidem chovat a jak k nim přistupovat?
Narovinu – Žádný univerzální návod neexistuje. Já osobně celá dlouhá léta žila v domnění, že trpím paranoidní schizofrenií, se kterou jsem se také ,,léčila´´. Musím konstatovat, bylo to nejpříjemnější, nejpoklidnější období mého života. Od všech tzv. posměváčků a přísných kritiků měla všechna má alter ega svatý klid, pokoj. I na sebe jsme pohlíželi jinak. Přestaly mě provázet ty neukojitelné pocity viny za to, jaká jsem, vymizely výbuchy vzteku. Všechna má JÁ se tak stala mnohem vyrovnanějšími, sebevědomějšími osobnostmi. Na nikoho jsem nedotírala, neměla to zapotřebí. Když se nad tím vším hluboce zamyslím, nemohu vlastně říci, že bych byla té všestranné empatie zbavena zcela. Co se týká lidí s poruchami osobnosti, funguje mi ´´na plné obrátky´´. A nejspíš je to celé způsobeno tímto – lidé již ze své podstaty nikdy nemohou plně pochopit to, co neznají. ,,Normální lidé´´ se chápou mezi sebou, nemohou pochopit psychopaty. Psychopati se chápou mezi sebou, nemohou pochopit ,,normální´´, běžné spoluobčany.
Co z toho všeho vyplývá?
Chovejte se k nám soucitně stejně jako k jiným lidem, kteří jsou nemocní nebo kterým něco schází. Prosím, bez ironie. Trpíme rovněž jako lidé se schizofrenií či bipolární poruchou. Navíc, býváme velkou částí společnosti / Vámi haněni. A to z toho důvodu, že jsme přeci jen o něco málo více při smyslech, než oni. Ale opravdu pouze ´´o něco´´.
Poznámka: Asi většinu z Vás právě s největší pravděpodobností napadají myšlenky tohoto charakteru – Ježíši Kriste, to končí tak pateticky… Nezrale… Já však odpovídám: ,,Naděje umírá poslední.´´ Bůh je láska, láska je Bůh a tak to má být. Amen! Amen! Amen!
Nebo ne, budu ještě pokračovat… 😀
Dnes jsem se opět začetla do zapůjčené knihy ´´Jak se dělá báseň´´ a nemohla se od četby odtrhnout! Již delší dobu kontinuitu textu po malých, avšak velmi intenzivních douškách zpracovávám, vychutnávám si tu rozmanitost, která je v něm zakomponována. Mimo jiné jsem dokonce (zhruba na jejím začátku) narazila na rozbor básně od A. E. Poea – Havran, což mi opět připomnělo má středoškolská studijní léta a hodiny českého jazyka pod vedením pana profesora Fellera. Nyní jsem ovšem ´´narazila´´ na dvě takové duchovně obohacující věty, které mne vskutku zahřály u srdce, ačkoliv výroky tohoto charakteru by v dnešní ´´velmi komplikované době´´ některé odborníky asi příliš neuchvátily. Nuže, nedá mi to, musím parafrázovat… Génius tedy pracuje různými způsoby, aby dosáhl svých cílů. A třebaže mozartovský typ génia je brilantnější a oslnivější, genialita – na rozdíl od virtuozity – je hodnocena podle velikosti výsledků, nikoli podle brilance výkonu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.