Zlo je všude kolem nás, ani ho nestačíme postřehnout, aniž bychom tušili, dovolíme Ďáblu si k nám přisednout. Nestačíme rozeznat balvan od kamene, než se nadějeme, skočíme mu do plamene.
Tváří se, že dávají nám šanci, ve skutečnosti využívají příležitosti, jak uvalit na nás sankci. Vlastní strach a pýcha nás mnohdy zradí, jsou to špatní rádci, napovídá zbytek zdraví.Avšak mi zahnáni do kouta, nehodíme zpátečku, raději se kocháme tou chvílí plní falešného klidu, právě proto Satan vládne lidu. Naše vlastní zbabělost mu nedovolí utéct odkud přišel, ani kdyby za Boha NOVÝ MĚSÍC vyšel.
Náš otec nepotřebuje svět plný eminencí, jež se chlubí zlatou klecí, on jen chce mít svou věrnou armádu a rádoby filozofickou poradnu, která za ním bude věrně stát, i kdyby měl jak ledovec tát. Vždy najde se někdo, kdo špatnému ,,natáhne´´. Sic tvrdě doplatí, přijde další a dá se tvrdě znovu do boje, jeho zbraně doopravdy odletí, ač na malou vteřinu. Ten, co tak učiní, z toho bude jednou Pán a na pohřbu mu budou loutny vesele hrát, ve jménu Otce, Syna i DUCHA SVATÉHO, Amen. Již spadl na něj kámen.
Tři čtvrtě roku uběhlo jako nic, PÁNBŮH se nad ní opět smiloval a nabídl přidat se k nim. Ona to však neudělá, z boje nikdy neuteče, ani kdyby byla celého světa terčem. I když, možná je, říká si v duchu, však už má v hlavě mozku pouze půlku. Přes to, zbraně nikdy nesloží, jak by mohla bez svých nejbližších na druhé straně spokojeně žít? Avšak, vždy pro ni lákavá věc zůstane život si vzít.
Podivná věc ve škole
Psychopatie rozrostla se po celé škole, cítí divné věci, hodně žáků skončí němých, uzavřených v kleci. Ti, co jsou vyvolení, mají také slabinu, po vhodném slově zapudí svou vinu – nevinu? Uříznou jim půlku mozku, stejně jako Tereze, do Satanovi zadnice totiž nikdo z nich nevleze.
Jak může špatný člověk mít svědomí, to nejde dohromady přec, i tak však situace ,,stvořitelé´´ využijí a ránu jim zasadí, z jejich trůnu je však brzy někdo sesadí, ani nebudou vědět jak, na milost a nemilost se budou BOHU kát.
Opět ta ona slavná věta: ,,Každý by si měl ze svého mládí odnést byť nepatrný závan hříchu, aby mohl nabýt schopnosti odpouštět druhým.´´
Bylo, nebylo půl dvanácté v noci, učitelky připravují nápoj věčné moci, jedenáct lahví čistých pro sebe, zbytek speciálních pro druhé, těch, co se liší. Další den je žízeň pojímá, sáhnou po vodě a začnou nasávat. O hodinu déle, bolest veliká duševní je polkne, vše jim dochází, ani ony nejsou plody čistoty země naší. Již nemohou to vydržet, vše na sebe vyzradí, avšak když je druzí uvidí, rychle odpustí jim, vypadají jako umučení ´´Boží´´. Žáci, co se svezli s nimi, rovněž bolest jejich chápou. Ředitel přešlapuje, je velmi nervózní, má školu plnou psychopatů, neví, co s tím. Ale jako všechny špatné příběhy, i tento se pomalu blíží solidárnímu promlčení.
Byli opět vysláni paraziti, co neštěstím lidským se ráčí živiti. Navštívili Dr. Kopeckou, dívčinu psycholožku, stonožku sedminožku. Ta,po zadání jména a rodného čísla pacientky se jen ušklíbla a řekla: ,,Já věděla, že to nebude jen tak nějaká výjimečnice´´, zářila při tom, jako jarní slunečnice. Pustila se do dlouhého hovoru, zmínit neopomněla ,že lidé se zelenýma očima čest mít nemohou. Zelená je barva zrádců, zeptejte se všech mých rádců. Když se parazité dostatečně nasytili a odešli, paní doktorka byla na vrcholu blaha – ha, ha, ha, ha, ha, ha. Neopomněla se dokonce zmínit o svém dnešním ,,úspěchu´´ několika svým kolegům. Ani si přitom neuvědomila, že její oči mají téže výraznou, lahvovou barvu, jež připomínala larvu. Když se vrátila zpět do kanceláře, nezaznamenala přebývající kávu na konferenčním stolku, pustila si polku, pohodlně se uvelebila a začala pomalu též usrkávat. Za pár minut ji bylo vše jasné, slitovala se nad svou obětí a předložila jim v pravém pojetí psychotest, o který stejně zájem neměli.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.