Jen dva dny zbývaly do Velikonoc, když se znovu u velekněze Kaifáše sešla rada starších města Jeruzaléma.
,,Musíme se Ježíše zmocnit,´´ domlouvali se farizeové mezi sebou. ,,Když ho nezabijeme, všichni půjdou za ním.´´ Ale nemohli se shodnout, jak to mají provést. Báli se ho totiž zatknout přímo v chrámě před očima mnoha jeho učedníků a žáků. Tehdy přišel za velekněžími jeden z dvanácti apoštolů, Jidáš Iškariotský a nabídl se: ,,Já ho zradím.´´
,,Jak to uděláš?´´ zeptal se Kaifáš.
,,Jsem stále s ním. Vím, kde v noci přespává. Včas vám to místo prozradím a vy pro něho můžete poslat vojáky. Když vám ho vydám, co mi za to dáte?´´ zeptal se Jidáš.
Radili se a určili mu třicet stříbrných. Tak byla dohodnuta cena za Ježíšův život. Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby Ježíše zradil.
Poslední večeře
Nastal první sváteční den. Den, kdy podle starého zvyku měl být zabit velikonoční beránek. Ježíš potkal Petra a Jana a řekl jim: ,,Jděte a připravte nám k velikonoční večeři beránka.´´
,,A kde chceš večeřet?´´ zeptali se ho.
,,Vejděte do města, a až potkáte člověka, který ponese džbán vody, sledujte ho. V patře domu, kde bydlí, najdete upravenou velkou místnost. Tam budeme večeřet, neboť ten muž nás k sobě všechny pozve.´´
Jan a Petr odešli a vše se událo skutečně tak, jak jim Mistr popsal.
Nastala hodina večeře. Ježíš s apoštoly usedl u stolu a učedníci mu podali chléb. Vzal jej, vzdal díky Bohu, lámal a rozdával se slovy: ,,Toto je mé tělo, které se za vás vydává. Toto čiňte na mou památku.´´
Po večeři Ježíš uchopil kalich, znovu vzdal díky a podal ho učedníkům: ,,Pijte z něho všichni. Toto je má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé za odpuštění hříchů. Já již s vámi nebudu vícekrát pít mok z plodu vinné révy až do toho dne, kdy se sejdeme v království mého Otce.´´
Po Ježíšových slovech učedníci zesmutněli. ,,Má se ti stát něco zlého?´´ ptali se svého Mistra.
,,Jeden z vás mě zradí´´, odpověděl jim Ježíš. Nikdo však nevěděl, koho tím myslí. Až za chvíli Mistr znovu promluvil. Obrátil se na Jidáše a vyzval ho: ,,Co chceš učinit, učiň hned!´´ Učedníci nerozuměli tomu, co Jidášovi řekl. Domnívali se, že ho Ježíš poslal nakoupit jídlo a pití na druhý den.
Jidáš po Mistrových slovech ihned vstal a odešel. Venku již byla noc.
Chvíli po Jidášovi se zvedli i ostatní a vydali se na Olivovou horu, kde chtěli tuto noc přespat. Cestou Ježíš řekl učedníkům: ,,Přišel čas, vybudou bít pastýře a ovce z jeho stáda se rozprchnou. Této noci ode mne všichni odpadnete.´´
Petr se ohradil: ,, I kdyby při tobě nikdo nezůstal, já tě neopustím. Jsem připraven i na vězení, půjdu s tebou i na smrt.´´
,,Petře, ještě této noci, dříve než kohout zakokrhá, mě třikrát zapřeš,´´ odpověděl Ježíš.
Dorazili do Getsemanské zahrady. Kristus vzal stranou Petra a oba syny Zebedeovy a prosil je: ,,Má duše je dnes smutná až k smrti. Nespěte a bděte se mnou!´´
Poodešel od nich, padl tváří k zemi a plný úzkosti se modlil. Pot mu kanul na zem jako krůpěje krve.
Když se vrátil k učedníkům, všichni spali. Vzbudil Petra a řekl mu: ,,To jste nemohli se mnou ani jednu jedinou hodinu bdít? Modlete se, abyste neupadli do pokušení. Vaše duše jsou odhodlané, ale vaše těla jsou slabá.´´
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.