Než kohout zakokrhá
Mistr znovu poodešel a modlil se.Když se vrátil, všichni učedníci opět spali.Vzbudil je se slovy: ,,Vstaňte a pojďme! Blíží se ten, který mě zrazuje.´´
Ještě nedomluvil a do Getsemanské zahrady vešel Jidáš. Velekněží s ním poslali oddíl vojáků a zástup dobrovolníků ozbrojených holemi a meči. Jidáš si s vojáky předem domluvil znamení: ,,Koho políbím, to je Ježíš. Toho zatkněte.´´
,,Buď zdráv, Mistře,´´, řekl Jidáš, sotva spatřil Ježíše.
,,Jen konej svůj úkol, příteli´´, odpověděl mu Ježíš.
Jidáš k němu kvapně přistoupil a políbil ho. Po domluveném znamení se Krista ihned zmocnili ozbrojenci a vedli ho ven ze zahrady. Mistr se nijak nebránil, jediný Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, a napadl stráž. Zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
,,Schovej ten meč do pochvy, Petře,´´ vyzval ho klidně Ježíš. ,,Ať se stane, co se stát musí.´´
Vojáci odvedli Ježíše k veleknězi Kaifášovi. Polekaní učedníci se rozutekli, jen Petr ozbrojence zpovzdálí sledoval. Přiblížit se však neodvážil.
,,Nic jsem neříkal tajně, mluvil jsem vždy ke světu veřejně,´´ hájil se Ježíš před chrámovou radou. ,,Zeptejte se těch, kteří mě slyšeli.´´
Celá rada hledala svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Přivedli mnoho svědků, ale stále nic nemohli najít.
,,Jsi Mesiáš?´´ ptali se Ježíše.
On jim odpovídal: ,,I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, neodpovíte. Řeknu vám jen, že od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.´´
,,Jsi tedy Syn Boží?´´ útočili na něho znovu velekněží.
,,Vy sami to říkáte,´´ odpověděl Ježíš.
,,Nač ještě potřebujeme svědky,´´ řekl Kaifáš. ,,Slyšeli jsme jeho rouhání. Zaslouží si smrt.´´
Všichni s ním souhlasili. Někteří na Ježíše začali plivat, bili ho po hlavě a vyzývali ho: ,,Prorokuj!´´ Sluhové ho surově tloukli do tváře a posmívali se mu.
Během Ježíšova výslechu seděl Petr na dvoře Kaifášova domu a ohříval se u ohně, který tam vojáci zapálili. Náhle k němu přistoupila jedna veleknězova služka a vykřikla: ,,Vždyť ty jsi ten, který chodil s galilejským Ježíšem!´´
Ale Petr zapřel: ,,Ne, nevíš, co mluvíš.´´
Bál se vyzrazení, a proto spěchal k bráně. Tam ho uviděla vrátná, ukázala na něj a také ho obvinila: ,,Ty přece patříš k Ježíši Nazaretskému!´´
Petr přísahal: ,,Neznám toho člověka.´´
,,Vždyť mluvíš jeho nářečím,´´ přidali se ostatní. Petr se však znovu a znovu zaklínal a přísahal, že Ježíše nikdy ani neviděl.
Když zapřel potřetí, zakokrhal kohout. Tehdy si Petr vzpomněl, co mu Ježíš předpověděl, a dal se do pláče.
Jidášův konec
Zpráva o tom, že Ježíše odsoudili k smrti, se šířila Jeruzalémem. Záhy se o rozsudku dozvěděl i Jidáš Iškariotský. Hodinu od hodiny sílily výčitky, které pro svůj čin pociťoval, hodinu od hodiny rostl jeho neklid.
Zvedl se a šel do chrámu. ,,Zradil jsem nevinného´´, řekl velekněžím. ,,Pusťte ho, nemohu s tou vinou dál žít.´´
,,To je tvá věc,´´ odbyli ho kněží. ,,Co je nám po tom? Dostal jsi přece zaplaceno.´´
,,Nechci ty peníze, vezměte si je zpět,´´ naříkal Jidáš a strkal jim třicet stříbrných, obnos, za který Ježíše zradil.
Velekněží odmítli: ,,Nech si je. Nemůžeme je už dát do chrámové pokladny. Je to odměna za krev.´´
Zoufalý Jidáš odhodil v chrámu peníze a vyběhl ven. Už nemohl unést svou vinu, už se nedokázal zastavit. Hnán svým svědomím vzal provaz, vyšel za město a oběsil se.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.