když jsem zaslech trochu silněj nový šramot poblíž mne.
,,Jistě cos za chumelice padlo mi na okenice;
podívám se ze světnice, co jsi zač, kdo budíš mne –
ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne; – ´´
vítr a nic jiného už ne.
Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí
vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné;
bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní
usadil se znenadání v póze velmi výhružné
na poprsí Pallady – a v póze velmi výhružné
si sedl jen a víc už ne.
Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu
vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané –
,,ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy,
jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane –
řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!´´ –
Havran děl: ,,už víckrát ne.´´
´´V psychologii v konečném důsledku nezáleží na tom, jaké věci ve skutečnosti jsou, ale jak se pojmenují, což znamená, že celá psychologie jako vědní obor je postavena na zcela chybných / pochybných základech.´´
´´Došla jsem k závěru – RADĚJI BUDU SOUZENA PRO TO, JAKÁ DOOPRAVDY JSEM, NEŽ PRO TO, JAKÁ NEJSEM A NIKDY NEBUDU.´´
Je velmi snadné odsoudit člověka pouze na základě jeho vzhledu nebo toho, co z něj ´´pomyslně´´, pro mnohé lidi výrazně (symbolicky) vyzařuje. Dát průchod svým negativním emocím, duševní zhýralosti a zvrácenosti. Avšak o mnoho těžší často bývá se od těchto psychických ´´hnacích motorů´´ oprostit. Ano, přiznávám, že i já mám v některých případech s tímto nezměrné potíže. Avšak na rozdíl od mnohých jiných, vyvíjím snahu na sobě pracovat, následky těchto ´´lidských´´ pohnutek řešit.
Abych mohla napsat co nejpravdivější a nejautentičtější koncept, musela jsem se vzdát svého klidu, vyrovnanosti, dokonce i velkolepých literárních počinů, což mne jako člověka a řadového spisovatele velmi deprimovalo / deprimuje. Jelikož jde ale o osvětu v oblasti psychologie, se zaťatými zuby to vydržím.
SECESE
Secese je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod jménem Jugendstil, Art Nouveau, Modern Style nebo Style Modernista. Název secese vznikl zprvu jako označení protestního hnutí moderních umělců, usilujících o netradiční projev, proti akademikům a konzervativcům, kteří zastávali v uměleckých spolcích rozhodující místa. K první secesi došlo v Mnichově 1892, po ní téhož roku v Berlíně, ačkoli oficiálně byla berlínská secese založena až 1898. Vídeňskou secesi založil 1897 G. Klimt; v ní teprve splynul pojem secese ve smyslu spolkovém s pojmem secese jako slohu. K secesím umělců z konzervativních spolků docházelo i jinde, dokonce i v Japonsku 1900.
Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, lineárnost a plošnost, záliba v neobyčejných lomených barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, jež vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevnosti. Secesní barevnost není pouhou charakteristikou zobrazeného předmětu, ale hodnotou samou o sobě, secese vyhledává neobvyklé a dosud nevídané barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu.






Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.