BUĎTE K SOBĚ NAVZÁJEM
LASKAVÍ A MILOSRDNÍ.
ODPOUŠTĚJTE SI NAVZÁJEM,
TAK JAKO BŮH V KRISTU
ODPUSTIL VÁM.
EFESKÝM 4:32
Obrazné vysvětlení principu narcistické poruchy osobnosti na příkladu z mého vlastního / osobního života
Minulý týden se můj hostitel chystal do kostela na obvyklou nedělní mši. Vystoupil z autobusu a poodešel o několik stop dále k bráně kladenského divadla s myšlenkou vychutnat si před obvyklým víkendovým kázáním jednu jedinou cigaretu. Jen co z krabičky ´´vytasil´´naši oblíbenou MORISKU, přicupital ke mně muž Romského původu. Ihned mi ´´docvakl´´ jeho filištínský záměr. Ještě, než stačil cokoliv říci, podávali jsme právě vyndané ´´žváro´´ doprovázeje slovy: ´´Prosím, tady máte…´´ Avšak pouhý, předmětný ´´hřebík do rakve´´ asi nejspíš nestačil, v zápětí od mého zhrzeného JÁ vyžádal ještě zapalovač. Mé alter ego sic pokoušelo velmi horlivě vysvětlit, že ten již několikrát zmiňovaný tabákový výrobek jeho osobě ráda připálím, ale bohužel do slova a do písmene vskutku (heroicky, anxiózně) marně. Neustále po zapalovači svýma špinavýma rukama´´sápal´´, až mu povedlo jej zmocnit. Závěrem zásahu mi ruka zapáchala jako popelnice nacpaná zkaženým masem, tož bych možná dokázala odpustit, co mě však ´´dostalo do varu´´ byla tato skutečnost – místo vřelého, uctivého pozdravu mne potykal… Chápete to? Potykal! Možná za celý život dosud naše cesty nikdy nestřetly stejný bod v překližce a on je takto familiární!?! Tento počin hraničí s velkou neuctivostí, naopak se nejedná o psychopatovu / mou egocentričnost. My psychopati totiž takovéto situace vnímáme následovně: Kdybychom na ostatní působili jako plnohodnotní lidé, nenapadlo by je nakládat s námi jako s outsidery. Domnívám se totiž, že kdyby v inkriminovaný čas na mém místě (u toho divadla) stála pohledná, štíhlá, elegantně oděná žena, nikdy by si k ní nikdo (kromě osob s mentálním deficitem, u těch tyto lidské pohnutky neřeším) nedovolil chovat takto neuctivě, nedůstojně, neadekvátně jejímu pohlaví, cítění. Ano, jak jste si všichni nejspíš dobře všimli, jest to právě psychopatovo nízké sebevědomí a pošramocená sebeúcta, které ho vedou ke zdánlivě povýšeneckým, narcistickým počinům.
Nyní opět stojím před velikým, přímo obšírně vyhlížejícím dilematem. Pochopitelně, člověk si nemůže být v životě některými věcmi vždy stoprocentně jist, kolikrát však přemýšlí skutečně velmi nahlas… To, že mám téměř ´´plný počet´´ poruch osobnosti nemůže být náhoda. Že by snad kombinace toho již zmíněného, mnou zamlčeného úrazu na dětské psychiatrii s tím, čím jsem se nechala ´´inspirovat´´, ovládnout? Nebo jsem skutečně ´´takový démon´´ od narození??? Mám-li být zcela upřímná a nezavádět Vás do nějakých pomyslných fantasmagorií, všechny tyto možnosti mi připadají zcela identicky pravděpodobné, jedná se snad o jednu jedinou záležitost, věc v celém tomto mém pojednání, za kterou bych směle nevložila ruku do ohně. :/ Jak by řekl ´´klasik´´: ´´Náhoda je blbec!´´ Někdy! 😀
Právě v tento ,,vzácný´´ okamžik si o mně asi mnozí z Vás říkají – Tedy, ta se do toho všeho parádně zamotala… Ano, máte opět pravdu. Avšak zapletla jsem se nikoli do vlastní lži, nýbrž do vlastních úvah. Omlouvám se, to ten můj nízký intelekt. Jistě všichni dobře znáte tu anekdotu, kdy blbec začne příliš přemýšlet.
Paměť
Jestliže umění soustředit se zvláštním způsobem je pro poezii disciplína nezbytná k tomu, aby objevila sebe samu, pak zvláštním způsobem vycvičená paměť je přirozený dar básnického talentu. Básník především nikdy nezapomíná na jisté smyslové dojmy, které zažil a které dokáže vždy znova a znova oživovat s veškerou jejich původní svěžestí.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.