Když někdo popatří sám u sebe ,, psychopatické symptomy´´, většinou odbornou pomoc nikdy nevyhledá. A když ano, bývá často považován pouze za člověka / psychopata, který ´´ chce´´ zvýšit svůj vliv na okolní svět. Možná to bude ,,z mých úst´´ znít velmi bizardně, ale přesto věřím, že v každém z nás tkví byť malý, zanedbatelný kousek dobra… I ve mně samotné. Avšak pokud u sebe něco takového opravdu zaznamenáte, nejlepší strategie jak ´´ přežít a někomu jinému třebas nevědomky neublížit´´ je držet co nejvíce ,,jazyk za zuby´´, neprojevovat se více, než je nezbytně nutné. Omlouvám se, vím, je to velmi těžké a komplikované, ale je to tak!
Nevím, zda-li s lidmi dokážu přímo plakat, ale umím se s nimi od srdce zasmát. A nemusím být zdrojem toho obveselení právě JÁ. Umím si udělat legraci i sama ze sebe.
Vložka: Mé bludy a halucinace
U mě samotné se tyto ,,jevy´´ většinou projevují tak, že mou osobu hodnotí dva muži. Jeden mě velmi ostře kritizuje, druhý se mě zastává. Avšak myslím si, že jen ,,na oko´´. Tyto hlasy mají nejrůznější intenzitu. Pochopitelně více věřím tomu, který na mě neustále ,,háže špínu´´. Jsem ve velmi těžké depresi, mám chuť se svým životem skoncovat, ale nevím jak. Bojím se další bolesti. Poté následuje období, kdy mě oba hlasy chlácholí a já hned ožiji. Jsem plná životní energie. Jakmile však na mě někdo zvýší hlas, něco mi vyčte nebo se špatně podívá, jsem hned tam, kde jsem byla a vrací se hlasy, spory dvou mužů i zážitky negativní. Ztrácím tak veškerou životní sílu, energii. Když se podívám do zrcadla, vypadám vskutku jako člověk s hraniční poruchou osobnosti. I psychologové se na tom shodli. Kámen úrazu spočívá již ve skutkové podstatě toho, že symptomy tohoto druhu do diagnózy hraniční porucha osobnosti vůbec nezapadají. Halucinace? Ano! Ale že by až takto propracované a do detailu odpovídající paranoidní schizofrenii? Už ani nevím, co je a není skutečné. Jinými slovy: Nejspíše jsem psychopatický schizofrenik! Smůla. :/
Nedávno jsem se dočetla v jednom velmi zajímavém odborném článku, že hraniční porucha osobnosti může být důsledek kombinace několika psychóz. Je docela možné a též pravděpodobné, že se v tomto případě jedná o mutaci schizofrenie s nějakou další, zcela diametrálně odlišnou poruchou, psychózou. Ale jakou? Na to jsem bohužel dosud nepřišla.
Přesto, že jsme si většinou plně vědomi svých chyb a nedostatků vůbec, často si nejsme naopak vědomi toho, proč to tak je, z jakého důvodu nám byl přidělen tento těžký, tragický úděl. Že by kupříkladu nějaké resty, nedodělky z našeho minulého života? Nebo snad souhra náhod pramenící z prostého lidského bytí? Než se to dozvíme, vyrosteme jako jarní kvítí a nakonec zvadneme.
Rodiče ani děti si nikdo nevybírá. Vždy je vše slovo proti slovu, myslivec a divá zvěř na urputném lovu. Poměry se obracejí, trpí tím obě strany, nebylo by snazší nechat vyndat mrtvolu mou z napuštěné vany? Bolí umírání moc? Den nebo temná noc? Co je lepší, řekněte… Parte krásně vyzdobit, za spásu duše hříšné ustavičně modlit, přec jen doufat v milosrdenství Boží, tělo mé nechat do rakve poklidně složit, vnímat pouze tmu a červy hodující na mých ostatcích. Ó, přijď, vykupiteli.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.