,, Každý je génius, ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná. ´´ Albert Einstein
Specifické poruchy učení… Opět zavádějící pojem… Mezi ně se řadí kupříkladu druhy ,,handicapů´´ jako jsou dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dysortografie a mnohé další. Dle mého ne tak skromného názoru existují i druhy / poddruhy těchto poruch, které by se daly zařadit mezi poruchy nespecifické. A musím ze své vlastní zkušenosti s notnou dávkou upřímnosti konstatovat, že právě tyto jsou nejzákeřnější. Nedají se vskutku konkrétně nikam zařadit, sabotují celý společenský život toho daného člověka. V případě, když nějaký aprobovaný psycholog osobu s tímto problémem / handicapem vyšetřuje a nezapadá mu do celé ,,skládačky´´ jeden nebo více kousků, zařadí ho do kategorie, která je pro něho nejsnazší, nejpochopitelnější, nejpravděpodobnější, nejschůdnější. Málokdo z nich je ochoten uznat, že někde udělal byť triviální chybu.
Vysvětlení pravé povahy emocí tabulkového psychopata:
Při své neukojitelné touze po moci (ve vztazích, organizacích nebo obecně ve společnosti) psychopat řekne a udělá cokoli, aby dosáhl svého. Překrucování pravdy, lži, nepřesnosti, podvody. Rušení slibů a obviňování oběti.
STANOVISKO – PRAVDA ČÁSTEČNÁ
ODŮVODNĚNÍ – Aby psychopat dosáhl svého, vykoná pro to vskutku téměř cokoliv. Většina z nich má však velmi nízké sebevědomí a zdařile to tají, tito lidé jsou plni rozporuplných emocí, které neumějí na první pohled vyprodukovat. Překrucování pravdy, lži, nepřesnosti, podvody – to vše je ve výsledku jedno zoufalé volání o pomoc. Bojí se odmítnutí, cítí se nepochopení a sami. Co se týká rušení slibů – jak kteří, stejně jako ostatní lidé. Oběť v podstatě ani neobviňují, pouze jsou na konci svých psychických sil, nedokážou si přiznat chybu, ale zároveň projevují vnitřní potřebu o její přízeň, kterou se v sobě snaží popřít.
Mají jen malý nebo žádný smysl pro morálku. Jsou náchylnější k porušování lidských práv a překračování zákona. Lidskost a etiku vnímají jako slabost.
STANOVISKO – PRAVDA ČÁSTEČNÁ
ODŮVODNĚNÍ – První věta je zcela pravdivá. Ta druhá opět jen částečně, v tomto ohledu buď ,,machrují´´ nebo jsou nakaženi tím ,,zlem´´, které je na ně přenášeno v očích druhých, ze kterých na ně číhá čisté opovržení.
Nedostatek morálky a sklon k porušování pravidel: Pravidla jsou tady od toho, aby se porušovala – jedině tak můžeš zvítězit.
Většina lidí má vrozený cit pro to, co je dobré a co špatné. Laskavost je dobrá, krutost špatná. Zdravé vztahy jsou v pořádku, zatímco toxické a manipulativní ne. Poctivá práce ano, krádeže a podvádění ne. Psychopati to nevědí. Mají jen malý nebo žádný smysl pro morálku. Jsou náchylnější k porušování lidských práv a překračování zákona. Lidskost a etiku vnímají jako slabost. Svědomí? Chybí.
Když pak někdy mluví o morálce a spravedlnosti, dělají to jen kvůli své image, nebo aby odškrtli další položku na svém seznamu, co je kde potřeba říct, aby se zase o krůček posunuli blíž ke svému cíli. Jde spíš o další prostředek manipulace než vyznávanou hodnotu.
STANOVISKO – PRAVDA ČÁSTEČNÁ
ODŮVODNĚNÍ – Tito lidé porušují pravidla, jelikož ve své podstatě nevěří sami v sebe. Na základě svých životních zkušeností již nerozlišují mezi dobrým a zlým. Vždy, když se v životě pokusili udělat něco dobrého, nevyplatilo se jim to. S tím, že laskavost je dobrá, krutost špatná však v jádru souhlasí. Vytvořit nějaký toxický vztah nebylo nikdy jejich záměrem, manipulují většinou nevědomky, bezděčně. Nejspíš za to může jejich přirozená magická přitažlivost (jak toho dobrého, tak špatného). Kdyby věděli, že jejich poctivá práce bude někdy oceněna, žádných takovýchto excesů by se nikdy nedopustili. V zásadě jsou velice morálně založeni, avšak když jim nejdete ,,na ruku´´, dokážou být velmi zákeřní. Ale k lidem, kteří jim jsou opravdu věrni, projevují notnou dávku loajality, náklonnosti, cti. K porušování lidských práv a překračování zákona jsou vskutku náchylnější. Lidskost a etiku nevnímají jako slabost – opět – ,,machrují´´. Svědomí jim nechybí, pouze znovu nechtějí před někým přiznat svou další vlastní chybu. Ve skutečnosti mívají velmi nízké sebehodnocení.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.