MÉ STANOVISKO:
Paní doktorka se zkrátka velmi ráda poslouchá, k tomu ostatnímu opravdu není co dodat…
- Ověřený pacient č. 4
Paní psycholožka byla nepříjemná, kartu s námi začala vyplňovat v čekárně, kde byli i jiní lidé. Měla nevhodné připomínky k místu, kde bydlíme a že jsme dorazili o ¾ hodiny dřív. Měli jsme s sebou veškeré zprávy z neurologie, foniatrie atd. Žádanku jsme bohužel zapomněli, omlouvala jsem se, že ji obratem přivezu, v tu chvíli se to ještě zhoršilo. Raději jsem to usekla. Vůbec mne nepřesvědčila, že bych ji měla svěřit svého tříletého syna do péče…
MÉ STANOVISKO:
Typická narcistická porucha osobnosti! Možná i lehce / mírně zakamuflovaná asociální porucha!!! Nebo premorbidní osobnost???
- Ověřený pacient č. 5
Paní doktorka je rázná. Na mě jako na rodiče působila arogantně, ale spíše je to tím, že zastává názor hlavně DŮSLEDNOST. Vždy mluvila striktně bez jakýchkoliv ale… Syn s ní neměl jediný problém, těšil se na ni a již po druhé návštěvě se dostavili první velké pokroky. Nám nesmírně pomohla. To, že mně s ní úplně dobře nebylo, není podstatné…
MÉ STANOVISKO:
Toto je snad jediný víceméně pozitivní názor na tuto paní doktorku, který jsem na těchto stránkách nalezla. O tom, čím to je, mohu pouze spekulovat. Avšak jako nejpravděpodobnější vysvětlení mi na mysl přivstává skutečnost, že z tohoto dítěte / chlapce neměla co vysát. Anebo maminka disponovala diplomem z vysoké školy. :/
- Ověřený pacient č. 6
Bohužel naše patnáctiletá dcera si prošla na základní škole šikanou a ani policie s tím nic neudělala, protože dotyčným tehdy nebylo patnáct let… Poté, co dcera loni v létě zkolabovala, jsme se na radu lékařů z nemocnice obrátili na paní ,,psycholožku´´ Kopeckou. Nemáme to jednoduché, protože i moje manželka je již 10 let po mnoha operací připoutána 18 hodin denně k umělé výživě a stará se o ní několik nemocnicí (před těmito lékaři s hlubokou úctou smekám).
Dcera k paní Kopecké dojížděla skoro rok. Po nějaké době chtěla dcera sama spolupráci ukončit, že jí nevyhovuje, ale bohužel my jsme řekli: Ne. To jsme nevěděli, jakou děláme obrovskou chybu. Místo totiž, aby paní Kopecká se snažila dceři dodávat sebevědomí a snažila se jí i nám tím pomoci, její snahou bylo postavit dceru proti nám. Po necelém roce si nás s manželkou pozvala s tím, že vyhodnotíme úspěch léčby. A nestačili jsme se divit. Zažili jsme neskutečnou aroganci a agresivitu ze strany paní Kopecké. Manželka se po pěti minutách psychicky zhroutila, v záchvatu pláče jsem ji narychlo převezl ke skutečným psychologům do jedné pražské nemocnice.
Od paní Kopecké jsme se například dozvěděli, že naše patnáctiletá dcera je teprve malé dítě (ve skutečnosti – nastupuje na výběrové gymnázium, na vysvědčení měla vždy vyznamenání, dabuje na internetu…), které nemá doma nic dělat, své nemocné mamince nesmí podat léky a třeba jí nesmí v případě potřeby, ani zavolat sanitku – to by jí přece stresovalo a bylo by prý pro ni lepší, aby nechala svou maminku raději umřít… A než aby své těžce nemocné mamince pomáhala, to jí bude lépe v dětském domově, o což se údajně paní Kopecká postará… To je samozřejmě nesmysl. Manželka své onemocnění zvládá díky pomoci nejen svých lékařů a svých nejbližších, ale hlavně s psychickou podporou své dcery… Spolupráci s paní Kopeckou jsme po tomto nechutném zážitku ihned ukončili a splnili přání naší dcery – převedli jsme její péči k dětské psychologii v jedné pražské nemocnici. Proto na paní Kopeckou pozor a ´´nikdy víc´´…
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.