Psychopat zpravidla vždy očekává, že mu druzí budou lásku vracet takovým způsobem, jak on požaduje, jak ji sám prožívá…
,,Kdo miluje více než ostatní kolem něho, zůstává ve své lásce nepochopen. Jerzy Broszkiewicz
U ne příliš inteligentních psychopatů je všeobecně známo, že své skutečné schopnosti zveličují, nadhodnocují a mají zkrátka ´´velké oči´´ – požadavky (kariéra, osobní vztahy apod.). Poruchy osobnosti jsou často v přímé spojitosti s již výše zmíněnou mentální retardací (obvykle nižšího stupně, dříve známou jako debilita), což jim komplikuje vztahy, adaptaci na již ryze předurčené podmínky, omezuje jejich sociální dovednosti.
Nyní mi pro změnu přivstává na mysl jedna má nedávno složená, melodramatická báseň inspirovaná Terezínem, jejíž hlavním středobodem je především trpělivost, které téhož času bylo opravdu zapotřebí.
Terezín
Trpělivě trpím a čekám,
že se vrátíš.
Trpělivě trpím a propadám
panice.
Nikdy nedostala jsem,
po čem srdce mé toužilo
snad nejvíce.
Ruku v ruce s Tebou jít,
na konec světa a ještě
dál…
Podívej se na nebe,
dokud slunce svítí,
mračna v duši
táhnou v bouři,
vše, co naději kdysi
mělo, dnes se válí
v prachu cest.
Není to jen pocit
pouhý, je v tom
hořkost, příval
touhy.
To, že jako psychopatická osobnost často před svým okolím (vlastně i před Bohem) zapírám svou pravou ,,lidskou´´ podstatu ovšem neznamená, že by neexistovali lidé, před kterými se dokážu odhalit v celé ,,své kráse´´. Je jich ale vskutku pomálu. A jsem jim opravdu vděčna za to, že mě dokážou akceptovat. Před tou valnou většinou se však musím mít na pozoru, jelikož se jedná o velmi zlé, nepřející, škodolibé jedince. Před NAŠÍM Pánem se však zapírám pouze z toho důvodu, aby byl co nejvíce spokojen a viděl, že se alespoň snažím. No a když se dostanu do disociace, tak se vlastně už ani moc snažit nemusím, vede mě můj ,,chorý mozek!´´
JAK JIŽ BYLO ZMÍNĚNO – V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH JE NEJLEPŠÍ DRŽET JAZYK CO NEJVÍCE ZA ZUBY, NEPROJEVOVAT SE VÍCE, NEŽ JE NEZBYTNĚ NUTNÉ!!! MŮŽETE TÍM UBLÍŽIT BUĎ SOBĚ, NEBO NĚKOMU JINÉMU!!!
O Ježíši Nazaretském svého času kolovaly zvěsti nejrůznějšího charakteru. Některé zúčastněné / nezúčastněné osoby o něm s velkým strachem v hlase a nemenšími obavami v srdci prohlašovali, že je posedlý ´´Belzebubem´´. Což je ovšem naprostá ´´kravina´´, protože člověk, který za svůj život pomohl tolika jiným lidem (´´bez nároku na honorář´´) nemůže být špatný a obzvlášť v případě, kdy je VYSLANCEM NEJVYŠŠÍHO!
PROČ JEŽÍŠ NIKDY ´´DOOPRAVDY´´ V PRAVÉM SLOVA SMYSLU NEPRACOVAL?
Domnívám se, že toto bylo pravděpodobně zapříčiněno z toho důvodu, který se mnozí z nás bojí vyslovit, ačkoliv o tom všichni velmi horlivě přemýšlíme. Bůh dal SVÉMU SYNU totiž takový DAR – NEDAR a to DAR – NEDAR nepraktičnosti. Nejspíš kvůli tomu, aby sám od sebe dospěl ke zjištění , co je ´´JEHO PRAVÝM´´ pozemským posláním. Ano, mohl to být klidně čistokrevný dyspraktik, já osobně si ale myslím, že tento jeho handicap byl důsledkem toho, co my obyčejní lidé v dnešní době nazýváme schizotypální porucha osobnosti. Zároveň jsem téměř přesvědčena, že lidé s tímto handicapem mají zde na Zemi nějaké vyšší poslání. A to je dle mého názoru právě ta hlavní příčina, proč po nich PALNÝ ANDĚL tak jde, neukojitelně prahne. Chce je využít jako svůj ´´výkonný nástroj revoluce´´, jelikož jsou napříč této skutečnosti nadmíru ovlivnitelní. Využívá ke svému záměru ostatní bezbožné lidi, takzvané antikristy a to i často, bohužel, ve formě některých psychologů a nejrůznějších terapeutů.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.