Tu přišli učedníci a řekli mu: ,,Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?´´
Ale on jim odpověděl: ,,Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.
Nechte je: Slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.´´
Petr mu na to řekl: ,,Vysvětli nám to podobenství!´´
On odpověděl: ,, I vy jste ještě nechápaví? Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.
To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.´´
Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: ,,Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův!
Má dcera je zle posedlá.´´
Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: ,,Zbav se ji, vždyť za námi křičí!´´
On odpověděl: ,,Nesluší se chléb vzít dětem a hodit je psům.´´
Zhodnocení výňatku
Pochopitelně i tento BIBLICKÝ TEXT je díky své dynamice a především náruživosti BOŽÍHO SLOVA velice poučný. Přes to, že jsem ho takto zkrátila, končí velmi dobře a to spasením. Avšak i toho nejzarputilejšího věřícího může byť krátkodobě postihnout krize víry. Obzvláště v případě, že se jedná o nám velmi blízkého člověka… Nakonec se k němu opět vracíme a žádáme… Žádáme, aby nás zbavil toho zdánlivě nekonečného utrpení.
Obavy z následků našeho konání
Pocit provinění je účinný pouze v případě, že se jedná o jedince, který má soudnost a svědomí. Ale i takový člověk může někdy jednat unáhleně. A tím je pro něj následný pocit viny zhoubnější. Takoví lidé se každé ráno probouzí se strachem a slepě doufají, že pomine…
Nečistá krev
Pohybující se ruka píše, když to psala, hýbe se dále, se zbožností svou zůstane na věky, i když má ty své kranfleky a osud hříchy zpečetěný, od pekla jen krůček. Potůček čekal na něj v dáli, kde pokoušel očistit svého ducha, poddaní vesele mu hráli. Přesto, že urozeného původu jméno jeho bylo, krev v žilách mu čpěla jako jed v ústech hada. Na milost a nemilost vydán, podřídil se svému osudu, avšak konec mu dosud vzdálený, jal se od něj odvrátit jako Bůh od nevěrného poustevníka. Přec den dlouhý jest tomu, jehož hříchy nemajíc hranic a právě v okamžik poznání na něj sesláno prokletí věčnosti, které ho bude sžírat jako kyselina čpějící věčných chvílích. Ten, jehož myšlenky hloubajíc do černoty duše své a neubráníc se pokušení, bude v ní uzamčen a nikdy se již nevrátí zpět. Krev sršící proudem není vykoupením, nýbrž dalším hříchem, jehož dotyčný se nikdy nezbaví, táhne za ním dál jako zápach, již není cesty domů, není vykoupení.
Den zavládl nocí, mocní oplývající mocí, avšak ne nadlouho, skonají, zdechnou, s ostatními mrtvolami brzy se střetnou. Nechť beránci boží, jež snímají hříchy světa, smilují se nad jejich koncem. Avšak skoupost na slovo jejich, nesmývatelné jest. Koruna stromu, měna či koruna krále navždy zůstane symbolem nadřazenosti, přestože má být ukázkou respektu, jenž nikdy nezhasne. Nebýt kouzla přírody, jako takové, ani si možná neuvědomíme, jak krásný může být život. Milost pána našeho, Ježíše Krista, nad námi drží ochranou hůl, ale pokud se prohřešíme proti němu nebo proti Bohu, odvrhnou od nás svou tvář. Neboť jejich moc i sláva jsou neporovnatelné s námi, našimi možnostmi, činy.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.