Had, jež uhnízděný je hluboko v jejich srdcích jest přímým důkazem toho, jak pečlivě dbali o svou duši, skonali rovnak jako on. Nebyli vzorem čestnosti ani čistoty, avšak byli špatnost a špína sama. Temnota ve které žili, možná srovnatelná s hlubinami věčnosti. Život bez lásky je jako chléb bez soli. Někteří lidé si z počátku myslí, že to není možné, avšak brzy zjistí, kde je pravda.
Dítě, které se narodí, potřebuje náležitou péči, jinak skončí jako ten hříšník, který jej počal. Na všech cestách života kráčíme dlouhou stezkou. Ne vždy dorazíme tam, kam jsme chtěli. Záleží na naši pevné vůli a schopnosti druhých odpouštět.
Úryvek ze žalmu 37, Davidův
Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Uvadají rychle jako tráva, JAK ZELENÉ BÝLÍ ZVADNOU. Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako poslední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, druhého obdrží zemi. Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
Svévolník
Ačkoliv se to může na první pohled zdát absurdní, i pouhá myšlenka či malý záblesk nepřejícnosti v našem srdci může ve výsledku utvořit velmi odpudivě zapáchající hřích, který se nedá omluvit ničím, natož pouhopouhou, obyčejnou závistí. Naopak, budeme-li pokorní a přející směrem k druhým lidem, kterým se dostává očividně větší přízně, než nám, budeme smířeni sami se sebou a část naši duše bude Hospodinem očištěna.
Bezmocnost
Tento pocit jistě každý zná, i ten, kdo ho popírá. V zajetí našich chyb se koupeme, neustále přemýšlíme o tom, co bychom mohli udělat jinak, kdyby šel vrátit čas. Avšak boláky v naší rozpolcené duši, smutný osud tuší. Bojíme se následků, život je pouze na první pokus, nicota – hokus – fokus…
Úryvek ze žalmu 12, Davidův
Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův
Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikánky chvástá, ty, kdo říkají: ,,Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?´´ ,,Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu, ´´ praví Hospodin, ,,daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí. Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.
Podsvětí
Lidé bez víry jsou častokrát mnohem větším potenciálním terčem pokušení, než-li lidé věřící… Jak už jsem se na začátku této podkapitoly zmínila, předmětné pokušení číhá na každém rohu, ale odolat mu, to chce kolikrát mnohem větší odvahu, než se hříchu dopustit. Avšak člověk, který se snaží žít v harmonii a souladu s náboženskými ideologiemi to také nemá vždy v životě snadné… Vždy se najdou takoví jedinci, kteří se mu jeho víru a přesvědčení snaží znepříjemnit… Ale pozor!!! I to je zkouška naší sounáležitosti a oddanosti Bohu!!! Ne nadarmo se říká, že mít jemné srdce v drsném světě není slabost, ale odvaha!!!
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.