Nic netrvá věčně
Ve chvíli, kdy nám někdo podá ruku a konejší, vznášíme se v ,,sedmém nebi´´. Avšak můžeme si být jisti, že tento dozvuk lásky a milosrdenství opustí duši tak rychle, jak jen přišel. Odrazy našich skutků jsou štíty, které brání životu v ideálu a harmonii. Na jednu stranu musím podotknout, že nebýt této skutečnosti, byli bychom lidé bez zábran, bez skrupulí a bez svědomí úplně všichni. Tato pomyslná zákonitost musí být stejnoměrně a jednoznačně vyvažována.
Citace z Nového zákona – žalm 86, MODLITBA Davidova:
Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený. Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas můj Bože svého služebníka, který v tebe doufá. Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, po celé dny k tobě volám. Vlej do duše služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, neboť ty jsi, Panovníku dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. Celým srdcem. Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nanejvýš milosrdný, věrný. Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!
Náhlý zvrat
Většina objektivních skutečností a dopadů v životě mají pozitivní vliv na naši osobnost, lidskost. Časem vše ochladne a nabere nových konců. Zvraty v životě jsou neodmyslitelnými součástmi našeho bytí, naší existence. Nebýt lásky, která pohání nás v před, byl by náš život ukrutný jako žaludeční vřed. Pýcha, jež uhnízděna jest hluboko v srdcích nás všech (ačkoliv si můžeme myslet, že se jedná o problém pouze vybraných jednotlivců), je pouze motoru řev.
Nezávazně
Realita sama je sladká na pohled, avšak zákeřná na dotek. Ničí naše sny a plány. Mnozí z nás se k ní hlásí, považují se za realisty. Dle mého názoru je realita pouze mýtus, kterým se druzí ohání jen proto, aby zakryli to, co si skutečně myslí. Já jim však rozumím, nic nevyčítám. Jsem také taková. Reálné může být pro každého jednotlivce opravdu cokoliv. Třeba i pesimismus. Realita je zkrátka nebezpečná a pomíjivá. Přes to, může být zároveň i objektivní. Ve skutečném životě je většinou zastoupena nějakou příhodou, nějakou situací. Ale nyní je na čase se hluboce zamyslet… Je vůbec to, co je reálné skutečné? Jsme vůbec my skuteční? Co je vlastně podstatou naší existence?
Realita je zkrátka mnoholičný pojem sám o sobě. Nikdy nemůžeme předem přesně vědět, co se stane. Proč jsme vlastně tady? Jaké máme poslání? Do jaké míry můžeme ovlivnit to, co z nás mladých studentů jednou bude? Já si odpovídám: Vše závisí buď na náhodě, naší inteligenci, našich schopnostech… Ale ne vždy je to pravidlem. Často v reálném životě jsou dány do rukou moc a neuvěřitelné schopnosti člověku, jenž táhne podstatu našeho lidství ke dnu. Na druhou stranu, v mnoha případech je to právě naopak. Čím dál více přemýšlím nad touto problematikou, dostávám se k dalším dvěma zásadním otázkám: Co je příčinou toho, že v přírodě přežijí vždy jen ti nejsilnější jedinci? Jak je možné, že silnější požírají slabší bez toho, aniž by při svém konání projevili sebemenší špetku lítosti a svědomí?
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.