Ústředním znakem secesního cítění je stylizace; secese se snaží překonat tradiční tématiku historických slohů a obrací se přímo ke přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo) a stylizuje je podle zásad proporcionality a eurytmie. Těžiště secese neleží ve ,,vysokém´´ umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění. Secesní ornament není však jen dekorací, má významovou funkci, je nositelem symbolu. Proto právě knižní grafika se stala vděčným polem uplatnění pro secesní umělce.
DALŠÍ DŮVODY, PROČ POHRDÁM MÝM OTCEM:
Můj otec byl vždy jedním z těch lidí, kteří jsou svému okolí ´´jen a jen´´ pro smích. Ať už učiní cokoliv. Již jako malé děvčátko jsem se v duchu modlila, ať se nestanu jeho obrazem, replikou… Avšak osud mi nepřál. Čím více léta přibývala, tím větším byla má alma matré jeho duplikátem. I mé alter ego jalo býti časem terčem posměchu, šikany, nejrůznějších nejapných žertíků, fórků. V jádru své přirozené psyché to v podstatě cítím tak, že on je příčinou mého neštěstí, neprolomitelné, nezdolatelné smůly, která mě s největší pravděpodobností bude nejspíš provázet již po zbytek života. Chtěla jsem být lepší, mnohem lepší. Ne taková lemra, parazit, příživník, hlupák, jako právě on. Ovšem, genetika není koktejl, který člověk může namíchat dle libosti. Ano, dobře si uvědomuji – ten člověk za své osobností rysy nemůže (stejně jako já). Napříč tomu všemu – kdyby nerozséval své sémě, nemusely by se jeho ratolesti tolik ´´trápit´´. Možná právě z těchto důvodů bych mu měla odpustit vše, co jsem díky jeho povaze musela zakusit, jenže je to velmi těžké, v poslední době svou asociální a možná i narcistickou část osobnosti neovládám. Raději omezuji styky s ním, abych nedopustila něco velmi zlého. Tož můj způsob řešení celého problému, na jiný jsem vskutku doposud nepřišla. Možná nějaké velmi silné medikamenty na uklidnění???
PŘEJI SI BÝT NĚKDO ÚPLNĚ JINÝ!!! NEMOHU ZA TO, CO ZE MĚ VYZAŘUJE, JÁ SE SNAŽÍM!!!
Nacionalismus: mýty a skutečnost
V současné době existuje mnoho, někdy povedených a někdy hodně nepovedených, definicí termínu nacionalismus. Oprostěme se od novinářských a mediálních klišé a pojďme si tento termín stručně definovat a řekněme si, jak ho konkrétně naše duše vnímá. Samozřejmě považujeme nacionalismus v intencích níže uvedených za pozitivní a přínosnou ideu.
Nacionalismus je ideologie (světonázor), který považuje národ za základní společenskou jednotku. Každý národ má právo na vlastní stát na svém historickém území, protože jen vlastní a samostatný stát je garantem zdravého vývoje národa.
Historická zkušenost potvrzuje, že jediné funkční státy jsou ty postavené na existujících národech. Pokud rovnítko mezi těmito entitami neexistuje, směruje obojí k neodvratnému konci. Národ je asimilován početnějším a silnějším národem (Polabští Slované, Lužičtí Srbové atd.) a v případě státu se takový stát záhy rozpadá (Rakousko – Uhersko, Sovětský svaz, Jugoslávie aj.). Jedinou možností, jak udržet existenci nenárodního státu, je vytvoření nového národa intenzivní výchovou a sebepropagací s důrazem na společnou historii a zájmy (Švýcarsko, USA aj.).
ŽEHNEJTE TĚM,
KDO VÁS PROKLÍNAJÍ,
A MODLETE SE ZA TY,
KDO VÁS POMLOUVAJÍ
Lukáš 6:28
Ano, přesně TO bychom měli správně / zcela automaticky, svérázně a přesto s pokorou činit. Právě v tomto ohledu na sobě v nejbližší době začnu pracovat! ☺ Také se pokusím završit hojné, až aristokratické úsilí o omezení pomluv mých nepřátel, těch, co proti mně buď kdysi zbrojili, nebo dodnes zbrojí, soptí! ☺ Sláva NAŠEMU Pánu NA VÝSOSTECH!!! ☺ ☺
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.