Má hypotéza toho, jak se ze mě stala psychopatka:
V psychologii se v podstatě rozlišují (mírně) tyto dva svým způsobem pragmatické pojmy: PSYCHOPATIE a SOCIOPATIE. Existuje mezi nimi pouze velmi malý, zanedbatelný rozdíl. Psychopatie je stav vrozený, sociopatie naopak získaný. Ale následky tohoto stavu se v reálném životě projevují zcela totožně, takže si nejsem tak úplně jistá, zda-li má vůbec smysl je rozlišovat. A nyní k věci – Vše začíná / má kořeny již v mém poměrně raném dětství. Můj otec vždy věděl, jak mě efektivně ponížit, zesměšnit. Měl velmi nevhodné narážky na mou postavu, nikdy mi s ničím nepomohl, nikdy mě nevyslechl, nestaral se o mě. Tedy vlastně ano! Po rozvodu s mou matkou až příliš! Najednou! Zkrátka a jednoduše: Škodil, kde mohl! Z mého úhlu pohledu jako rodič naprosto selhal! Co mu naopak šlo bravurně, bylo svalování viny na druhé! Dlouhá léta jsem tyto nepříjemné zážitky měla v sobě hluboce zakořeněné, zároveň jsem k sobě jako k člověku přistupovala velmi negativně. Vše vyvrcholilo tím, že jsem byla ve svých třinácti letech hospitalizována v psychiatrické léčebně v Praze v Motole s mentální anorexií.
Jednoho ,,krásného dne´´ ve večerních hodinách na mě konečně přišla řada a já se mohla jít osprchovat. Jsem již u konce své očisty, vykročím ze sprchy pravou nohou a najednou: Prááásk! Ležím na zemi (nejspíš několik minut), vůbec se nehýbu. Všude plno vody. Když už se konečně postavím na nohy, hlava nebolí, ale cítím se být velmi otřesena. Avšak mé tělo jako by již ke mně nepatřilo. S největší pravděpodobností jsem si svou neopatrností způsobila trvalé, nezvratné poškození mozku.
Takové poškození mozku má celoživotní dopad na celkové fungování ,,postiženého´´ v jeho každodenních činnostech, úkonech. Je celkově velmi zpomalený – reakce, pohyby atd. Trpí zvýšenou únavností a únavou vůbec. Má zhoršenou paměť, výbavnost (zkrátka hůře se učí). Vznikají zde nejrůznější poruchy osobnosti, je až do konce svého života odkázán na pomoc jiných. Tento handicap bývá zrádný v tom, že pokud s tím daným člověkem nežijete, nepobýváte delší dobu, nemusíte nutně nic rozpoznat. Je narušen i jeho intelekt. Pokládá se vlastně za obrovské štěstí, když tento jedinec úraz vůbec přežije. Zároveň tento stav doprovázejí různé bludy a halucinace. Čímž jsem si nyní vlastně odpověděla na vše, co jsem v předchozích zákoutích mého pojednání tak zmateně a zároveň hladově řešila, na co jsem se pokoušela přijít.
Pochopitelně to, co jsem nyní popsala, není jediným pramenem mých (celkem závažných) každodenních existenčních problémů. Znovu a opět jsou na scéně skutečnosti, které můj (beztak) závažný stav ještě daleko více zhoršily. Jeden den je pro mě zhruba jako pět hodin čistého času, ani ne. Avšak zároveň si plně uvědomuji, že nakonec i já jsem v polovině své dosavadní cesty těžce zhřešila, takže svůj již ryze předurčený osud beru jako formu mého pokání. Avšak svých snů a idejí se nikdy nevzdám. A to též za předpokladu, že by to mohla být jednou má konečná! Vždyť jsem přec již dávno uvízla mezi dvěma světy. Tak alespoň konečně překročím tu dlouho obávanou hranici.
Nakonec jsem se přeci jen rozhodla, že se osmělím a ozřejmím hlubší jádro celé věci. Opět a znovu nastíním, popíši celý ten hrůzostrašný příběh, na který se celá ta dlouhá léta pokouším (bezúspěšně) zapomenout. Je pro mě opravdu velmi těžké si to v hlavě srovnat, posoudit, zda-li tato věc / tyto zážitky jsou skutečné nebo pouhým výplodem mé fantazie. Ráda, velmi ráda bych věřila, že je to právě ta možnost druhá, avšak můj mozek mě vede opět směrem úplně jiným.






Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.