Tuto velmi zvláštní kapitolu mého života jsem nazvala:
Zrádné jablko aneb cesta do hlubin
Na počátku bylo slovo. To slovo však nikdo neznal. Avšak mnozí ho hledali… Pohádkáři v pohádkách, básníci v hysterických verších, obyčejní lidé v sexu. ,,EVANGELIUM´´
Předmluva
Žila, byla jednou jedna dívka, přátel ani valné inteligence neměla. Chodila za tmy s učebnicí v ruce, tajně pod peřinou slzy ronila. Avšak přes to, si čím dál vyšší cíle tyčila, právě proto, na ni nejedna osoba břitvu tasila. Zpočátku byly dvě a pomocí výchovně poradenského šarmu s myšlením Šalamounova, jich najednou nebylo méně než sta dvě. Dívka se snažila čím dál tím víc, přesto to nebylo pořád vůbec nic. Měsíce, roky nespala, neustále jen na prázdno moudra knižní sbírala. Byla denně vystavena ostré kritice a šikaně, lidé se k ní obraceli po haně.
Že by šílenství?
Tento den se stal pro Terezu osudným. Když se ráno probudila, měla takový prapodivný, tíživý pocit zoufalství. Že by opět nějaká předtucha? Řekla si v duchu. Vůbec se ji na školní, předvánoční výlet do Prahy nechtělo. Maminka ji však utěšila, řekla, že to bude nezapomenutelný zážitek. V tom měla svým způsobem pravdu.
Když dorazila do školní šatny, kde chtěla strávit nějaký čas, než dorazí paní učitelka, protože se celá třásla zimou, první co se stalo bylo, že její spolužačka Lucie Pokorná na ni ukázala prstem. Řekla své kamarádce: Podívej se… Pobaveně se smála… Nejspíš měla na mysli dívčinu zelenou zimní čepici s černými pruhy.
Šla tedy raději čekat před školu. Tam již byla většina její třídy a paní učitelka Ráczová. Avšak 9.C nebyla jediná třída, která v ten den měla jet na výlet. Byla to akce pro celý druhý stupeň. Když už dorazili všichni žáci, právě v ten okamžik kolem Tereziny třídy prošla výchovná poradkyně. Slizce se usmála, ještě slizčeji pozdravila: Dobrý den… Magistra Ráczová ji oba dva její úkony oplatila.
Dorazili na místo. Třídní kantorka své žáky nechala proběhnout po schodech na náměstí. Poté celou smečku zavedla do světoznámého fastfoodu KFC. Všichni se okamžitě pustili do jídla. Tereza si objednala HRANOLKY a SPRITE. Když přiložila své pití k ústům, začala nasávat, avšak zmocnil se jí nevídaný pocit, že pije hleny, které ji váznou v krku. Položila kelímek opět na stůl, ohlédla se směrem doleva k pultu. Spatřila paní učitelku Ráczovou, která jako by vycházela z kuchyně, obdařena blaženým úsměvem. To je ale zvláštní, pomyslela si. Tato žena zasedla ke stolu hned za ní, k Romaně Nohejlové. Mluvily o tom, že jí. Romana se ptala paní učitelky: Jak je to možné? Což nebylo nic neobvyklého, protože všichni věděli, že se půl roku léčila v psychiatrické léčebně Motole s mentální anorexií.
Náměstí
Když už se všichni do sytosti najedli, napili, byli se projít po svatováclavském náměstí ještě jednou. Tereza teď spatřila to, čeho si před tím nevšimla. Všude kolem ní byly posázené sochy andělíčků a Ďáblů / Satanášů. Nejzajímavější, zároveň nejhrůzostrašnější však na tom bylo to, že jediní andělé byli poseti výkaly od ptactva.
Asi o deset minut později, přemluvili žáci paní učitelku, aby se mohli jít podívat do jednoho místního obchodního domu, který stál asi 1 km odtud. Cesta uběhla podezřele rychle. Dům byl třípatrový, Tereza šla až do toho posledního, kde byly hračky. Vůbec nechápala, co dělá, vybrala si jednu maketu mobilního telefonu, šla ji zaplatit k pokladně. Tam vše proběhlo v pořádku. Ale když se vracela, přepážka s alarmem, který byl na ni připevněn, začala pípat. To už ji hledala Štěpánka Pilná, protože měli být všichni dávno seřazeni, připraveni k odchodu na vlakové nádraží. Čas se pro Terezu najednou opravdu závratně zrychlil.






Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.