Cesta vlakem
Dívka si vybrala volnou sedačku až na úplném konci vlaku. Podívala se před sebe a najednou spatřila něco, co by spousta ,,normálních´´ lidí považovalo za nevídané, ba dokonce nemožné. Byli to dva andělé, svým vzhledem připomínající ženské pohlaví. O někom neoznačeném si spolu povídali, Tereza měla takový zvláštní pocit, že ten někdo je ona. Cestou, ještě za jízdy vlaku, propustili jednoho malého chlapce. Popřáli mu hodně štěstí.
Poslední jejich slova byla: ,,Vždyť stejně nakonec vstoupí na špatnou cestu. Dali ruce k sobě jako při modlení a dívce najednou začal zamrzat mozek. Připadalo jí to jako chvíle, dívala se do svého klína, když opět vzhlédla, byli pryč.
Poslední zastávka
Vlak jedoucí do Kladna hlásil poslední zastávku. Paní učitelka si o několik míst dál povídala s žáky a prohlížela jejich pořízené fotografie. Tereza, jež měla velice dobrý sluch, zaznamenala každé slovo. Jejich rozhovor dosáhl kolosálního maxima ve chvíli, kdy na jedné z fotek spatřili dívku s mobilním telefonem. Ovšem, do tohoto úseku se ta žena nezapojila.
Cesta domů
Když všichni vystoupili z vlaku, paní učitelka je zavedla k hlavní silnici před nádražím. Otočila se k Tereze a vypadala nanejvýš vyděšeně. Že by se snad bála toho, jestli náhodou nevyužila služeb diktafonu, které telefon nabízí? Bála se snad toho, kdyby to byla pravda, že by se někdo mohl dovtípit její heslovité, nepřímé šikany? Poté ji poslala domů.
Tereza procházela Václavským náměstím lehce, jako nikdy před tím. Lidé jí najednou připadali tak laskaví a přátelští, jak jen to bylo možné. Měla pocit blaženého šimrání po duši.
Hle vůně mého syna jako vůně pole,
jemuž žehná Hospodin.
Dej ti Bůh z rosy nebes
a zežírnosti země,
i hojnost obilí a moštu.
Ať ti slouží lidská pokolení,
ať se ti klanějí národy.
Budeš panovat nad svými bratry
a synové tvé matky se ti budou klanět.
Kdo prokleje tebe, bude proklet,
kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.
Doma, venku a opět doma
Jen co odemkla dveře svého bytu, všechny členy rodiny radostně vítala. A nádavkem, byla odměněna téměř pohlavkem, vyslána do světa nákupu. To jí ale vůbec nevadilo. Kromě obvyklých surovin, které měla na seznamu, si do nákupního košíku přidala dva balíčky Maxi brambůrek. Ty doma snědla naposezení. Tedy, spíše napoklečení. Poté se šla učit fyziku. Byl to jeden z jejích nejoblíbenějších předmětů, ačkoliv studijní výsledky tomu ani z desetiny neodpovídaly. Otevřela sešit, napnula všechny ,,svaly´´ v hlavě a… A nic. Najednou nedokázala vnímat, natož pojmout jediné slovo. Maso v hlavě jako by se natahovalo. Strávila nad ní celou noc.
Štědrý večer
Štědrovečerní večeře u Novotných byla taková, jako obvykle – řízek a bramborový salát. Rozbalování dárků netrvalo déle, než čtyři minuty. Alespoň z Terezina pohledu. Poté následoval čas štědrovečerních filmů. Jako obvykle TELEVIZE NOVA zahájila svůj opět kolosální program pohádkou Tři oříšky pro Popelku. Uběhla sotva polovina filmu a paní Novotná už přepínala na PRIMU, shodly se s dcerou na tom, že ji viděly mnohokrát. Tam, právě v tu dobu, promítali jeden z nejproslulejších Amerických baestselearů – Mouchu 2.
O produktu
Muž, jehož genetické dispozice byly při jednom tajném vědeckém výzkumu zmutovány s mouchou, několik hodin po nešťastné tragédii zemřel. Jeho jediný žijící potomek Martin, je již ve svých pěti letech dospělým ,,člověkem´´. Zdědil 50% svých přenosných informací po otci. Chlapec vyrůstá v laboratorním zařízení, které mu bylo zasvěceno. Místní vědečtí pracovníci mu do žil vpichují umělé, chemické barvivo pod záminkou, že ho léčí. Ale není tomu tak. Ve skutečnosti je jejich nejvyšším cílem a přáním jeho vývoj. Martin však nakonec zjistí, co jsou jeho ,,přátelé´´ zač. Nenechává ho chladným ani kruté zacházení se zvířaty.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.