Právě proto, že mám již výše zmíněné rozporuplné vlastnosti a smýšlení a nejspíš také OPRAVDU nedostatečný intelekt (protože to snad ani není možné), vrátím se ještě k narcistické poruše osobnosti a tomu, jak ji vidím dnes. To, co jsem o ni napsala vskutku odpovídá mému statutu. Avšak měla bych také doplnit několik zásadních informací, které mému tvrzení zároveň trochu ,,odporují´´. Můj osobní narcismus se projevuje především v této skutkové podstatě: Jsem student, ale ne příliš nadaný. Avšak poměrně snaživý. Mám pocit, že to nikdo nedokáže náležitě ocenit. A když už to ten někdo učiní, nemyslí to tak nebo změní názor na základě toho, že ho další někdo obeznámí s pravou povahou mé mozkové kapacity a mým celkovým nedostatečným talentem, nadáním. Neustále se snažím dokázat něco velkolepého. Ani ne tak kvůli ostatním, jako spíše kvůli svému dobrému pocitu. Když už si to o mně nemyslí ostatní, mohu konat fetiš alespoň nad svým vysvědčením.
,,A přeci jen řekl – Dokonalost tkví v nedokonalosti !´´
Já osobně se domnívám, že pravý princip / podstata psychopatie spočívá především ve smyslu, způsobu prožívání. Uvedu opět jeden zářný, ojedinělý příklad: Na scéně jsou dva muži. Jeden z nich je psychopat, druhý ,, zcela normální.´´ Oba dva jsou vrazi. Psychopat zabije v zápalu emocí, které mu velmi brání ´´se ovládat.´´ Ten druhý vraždu spáchá ,,pouze z plezíru´´, protože se mu zrovna, zrovínka zachtělo. Co je horší? Nuže, zkuste posoudit sami.
Velká, neoblomná zajímavost: V roce 0 stál Ježíš Nazaretský na rybářské lodi s některými ze svých budoucích HLAVNÍCH DVANÁCTI APOŠTOLŮ a pravil jim: ,,Pojďte se mnou a já z Vás udělám rybáře lidí!´´ Ano, v tomto počátečním období naší historie, o existenci psychologie jako vědním oboru doposud nikdo neměl žádné povědomí, avšak v dnešní době plné subjektivního moralizování a přemrštěných nároků na lidstvo jako takové by se již pouze tato věta dala charakterizovat jako jeden z aspektů směřujících k diagnostice ´´NARCISTICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI´´. A obávám se, že nejen pouze tato jedna Ježíšova věta. A přesto náš PÁN a SPASITEL žádný ,,PSYCHOPAT´´ NEBYL. Pouze dobře věděl, kým ve skutečnosti JE! Opět záleží především na úhlu pohledu, síle naší víry.
Opět příklad z praxe: Na scéně jsou (tentokrát) dvě ženy, obě se pravidelně dopouštějí nepovolených, zakázaných machinací, podvodů. Jedna z nich je (opět) zcela normální, druhá psychopatka. Žena č. 1, která by mohla být dle znaleckých posudků potencionálně považována za zcela zdravou, vyrovnanou osobu, se svých činů dopouští zcela přirozeně, bez jakýchkoliv morálních zábran, své konání bere jako ,,denní chleba´´. Říká si v duchu: Super! Vyšlo to! Možná to příště zkusím znovu! Cajk! A dále svou skutkovou podstatu již nerozpitvává, neřeší. Zato žena, která trpí ať už jednou nebo více poruchami osobnosti se dlouhodobě raduje ze své lsti. Její protiprávní jednání ji naplňuje nepředstavitelným pocitem radosti, uspokojením. Zajímavé a podivuhodné však na tom všem je, že člověka trpícího psychopatií vždy zároveň doprovázejí výčitky svědomí a na rozdíl od ,,zdravého člověka´´ nepřekonatelný strach z jeho odhalení.
Omlouvám se, původně celá tato kniha měla být ,,jedno velké´´ prozaické dílo, ale postupem času se vše začalo ubírat zcela jiným směrem. ☺ Jak vidíte, není to problém pouze géniů, ale také korunovaných pitomců, kterých skutečně není mnoho. Jsou jediní svého druhu. Yes, I am. 😀
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně upřímnou a syrovou sondou do hlubin lidské duše, která se potýká s duševní nemocí, traumatem a hledáním Boha. Nosná myšlenka – snaha pochopit vlastní odlišnost a najít pro ni místo ve světě – je nesmírně silná a originální. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou zápletku, jeho autenticita a odvaha otevírat tabuizovaná témata psychopatie a víry jsou obdivuhodné.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá intenzivní směsice emocí, od hlubokého zoufalství a pocitu nepochopení až po vzdor a touhu po vykoupení. Autorce se daří čtenáře vtáhnout do svého vnitřního, velmi chaotického světa, z něhož občas až mrazí. Nálada neustále kolísá mezi filozofickým klidem a drásavou bolestí, což přesně odráží téma rozpolcené mysli a zanechává to velmi silný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je velmi bohatá a autorka prokazuje velký cit pro expresivní vyjadřování i tvorbu básní. Text však naráží na obrovskou roztříštěnost – neustálé přeskakování mezi esejí, poezií, deníkovými záznamy a citacemi narušuje plynulost a celkovou čtivost. Objevují se zde pravopisné chyby, překlepy a nestandardní interpunkce (např. uvozovky), ale obsahová hloubka a snaha o sebereflexi tyto formální nedostatky do značné míry vyvažují. Pro příště by velmi pomohlo dát textu jasnější a klidnější strukturu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi netradiční, hluboce osobní a myšlenkově hutné dílo, které se vzpírá běžným literárním škatulkám. Autorka do psaní vložila obrovský kus sebe, což z textu činí fascinující, i když čtenářsky náročnou zpověď. Pokud se v budoucnu podaří tento nesporný literární a myšlenkový potenciál usměrnit do ucelenější formy, vznikne skutečně výjimečná kniha. Rozhodně v psaní pokračujte, máte světu co říct a váš hlas je důležitý.